Okruhy v závodním kalendáři NASCAR 1. část

V prvním díle speciálu o okruzích, v současném závodním kalendáři NASCAR Sprint cup, se podíváme na Atlantu, Auto Club ve Fontaně, demolition arénu Bristol, Darlington a legendární Daytonu.

Atlanta Motor Speedway

Dříve také Atlanta International Raceway je závodní trať ležící 32 kilometrů jižně od města Atlanta, ve státě Georgia. Atlanta se řadí mezi klasické „jeden a půl mílovky“, tvarově se potom ovál řadí do kategorie quad. Přesná délka oválu je 1,54 míle (2,4km).

Výstavba, která v závěru spolykala téměř dva miliony amerických dolarů, byla započata v roce 1958, oficiálního otevření se okruh dočkal o dva roky později. Velké otevření (31. 7. 1960) a zahájení závodního provozu sérii NASCAR rozhodně oslavil FireBall Roberts, který na tento zahajující závod vyhrál Pole Position a v závěru vyhrál i samotný závod.

V roce 1997 prošla trať kompletní přestavbou – zvýšilo se klopení a trať se o drobátko prodloužila. Stala se tak rychlejší, čímž se vlastnostmi přiblížila svým okruhovým sestrám. Rovinky jsou dnes klopeny pěti stupni a zatáčky dvaceti čtyřmi. I heslo, nebo chcete-li motto, trati ukazuje na její rychlost: Real Racing. Real fast.

Na trati se pravidelně kromě Sprint Cupu konají i závody série Nationwide, Camping World Truck, podívají se sem i vozy IROC, IRL IndyCar a dokonce i dragstery.

Pokud se zaměříme na kapacitu tribun, závody může sledovat 99 000 diváků.

Nejvíce výher z jezdců NASCAR má na kontě samotný Dále Earnhardt a to devět. Nejrychleji se na tomto oválu dokázat prohnat Billy Boat v rámci IRL IndyCar Series, jeho rychlost v roce 1998 byla neuvěřitelných 224,163mph.

Auto Club Speedway

Dříve California Speedway je asfaltový 2 míle (3,22 km) dlouhý D-ovál ve městě Fonatana, v Kalifornii. První závod série NASCAR se zde odjel až v roce 1997. Mladice mezi tratěmi se totiž začala stavět až v roce 1995 a s velkou slávou byla otevřena 20. června 1997. Náklady na výstavbu se vyšplhaly na 100.000.000 amerických dolarů. Na návrhu vzhledu okruhu se podílela i společnost Penske Motorsports, Inc. Auto Club Speedway získala svůj název v roce 2008, kdy trať (přesněji potom práva) koupila stejnojmenná společnost. Multifunkční trať čítá pět variant.

Kromě nižších sérií NASCAR se zde konají závody AMA Superbike, Verzion IndyCar a také MAVTV 500.

Jako spousta jiných tratí, tak i ACS má svou černou listinu. Na ní je například zapsán i Greg Moore. Ten zemřel během závodu Marlboro 500 roku 1999, kanadský řidič série CART měl nehodu na zadní rovince. Tato tragédie přispěla k povinnosti nosit ochranný systém, dnes známý jako HANS.

Klopení na tomto kalifornském okruhu je 11 stupňů na přední rovince, 3 na zadní a zatáčky jsou klopeny 14 stupni. Kapacita tribun činí 84.000.

Zde si nejvíce výher dokázal připsat prozatím Jimmie Johnson a to pět.

Bristol Motor Speedway

Bristol, nazýván také často koloseem je ovál ve stejnojmenném městě – Bristol, ve státě Tennessee. Tzv. půlmílovka Bristol byla vystavěna v roce 1960, díky svému klopením se stala jednou z těch více nebezpečných a především hodně rychlých tratí a možná proto je dnes právě tato trať tolik divácky oblíbená. Fanoušků se na tribuny vejde 160 000.

Bristol se může pyšnit titulem 4. největšího sportovního areálu v Americe a 8. největším na světě.

První NASCAR závod se zde odjel 30. července 1961, s Pontiacem jej vyhrál Jack Smith. V současnosti se Sprint Cup vrací na tento okruh dvakrát do roka, v Nationwide je tomu zrovna tak. Závodí zde i Trucky, vozy ze série NASCAR Whelen Modified Tour i Southern Modified Tour. Mimo to se zde pořádají i závody NHRA.

Historicky nejvíc krát zde vyhrál Darrel Waltrip (12). Z aktivních jezdců potom vede trojlístek jezdců – Jeff Gordon, Kurt Busch a Kyle Busch (všichni mají shodně po pěti výhrách). Pokud se podíváme na výrobce vozů, s přehledem si prvenství v počtu výher drží Chevrolet (43), druhý je Ford (35) a třetí Dodge (8).

K největšímu neduhu Bristolu zajisté (naštěstí v minulosti) patřila vjezdová brána v druhé zatáčce. Jak je vidět například na záznamu závodu z roku 1990 – Michael Waltrip se tehdy opřel do lemující zdi přímo v místě, kde byla zavřená, ale ne příliš šikovně zpevněná vjezdová brána do vnitřku okruhu.

Nemlich stejná nehoda se stala o dvanáct let později. V roce 2002 se do stejného místa při srpnové kvalifikaci trefil Mike Harmon, záběry z nehody jsou stejně hrozivé. Bylo jasné, že budoucí investice budou chtě nechtě putovat na výstavbu tunelu, kterým se do okruhu bude vjíždět a druhá zatáčka bude kompletně zabetonována a opatřena safery.

I přesto Bristol patří k okruhů, kde se bourá o sto šest. Rekord v počtu žlutých fází je rovných dvacet! Tento rekord byl již třikrát dorovnán, naposledy k této situaci došlo sice až v roce 2003, ale jezdci se nehodlají zahanbit závod co závod. Letošní noční závod na Bristolu čítal (pouhých) devět přerušení.

Bristolu se mimo jiné přezdívá The World’s Fastest Half-Mile (Nejrychlejší půl míle na světě).

Darlington Raceway

Lady in Black (Dáma v černém) nebo také Too Tough to Tame (příliš těžká k polapení), to jsou přezdívky, které si tato klasika mezi ovály vysloužila. Proč? Je náročná a obtížná, to o ní říkají samotní jezdci, Lady in Black je ale charakteristika, která je i vidět. Díky klopení, vejcovitému tvaru a poměrně úzké silnici totiž často jezdci škrtají o lemující zdivo (které je vždy před závodem pečlivě natřeno na bílo), na konci závodu tak obvodové zdi jsou překryty změtí barev, především tedy černou (od pneumatik).

Důležitým pojmem na DR je i tzv. „Darlington stripe“ – neboli pruh z Darligtonu. Pokud je nějaký jezdec poprvé v závodě na tomto okruhu a podaří se mu také otřít svůj vůz o zeď, gratulují mu ostatní jezdci k jeho „Darlington stripe“.

Onen vejcovitý tvar přitom původně vůbec nebyl záměrný, u užšího konce totiž majitel pozemku Sherman Ramsey nechtěl narušit rybník, v němž žijí střevle. Za to, že si týmy pokaždé lámou hlavy nad nastavením vozů, mohou tedy částečně tyto rybky.

Okruh ležící nedaleko města Darlington v jižní Karolíně je dlouhý 1,37 míle (2,20 km). Výstavba byla započata v roce 1949 a o rok později (4. září 1950) byl okruh otevřen. Klopení je na rovinkách v rozmezí 2-3 stupňů, v zatáčkách potom v rozmezí 23-25 stupňů.

První závod na 500 mil vyhrál Johnny Mantz. Nejvíce výher má dnes na kontě David Pearson (10) z aktivních jezdců vede Jeff Gordon (7).

Tribuny mají kapacitu 75 000 a kromě tří nejvyšších sérií NASCAR se sem vrací například i vozy USAC.

Zajímavě oslavil Darlington svůj stý závod, 16. března 2003 do posledního centimetru bojovali pánové Ricky Craven a Kurt Busch, dojeli s rozdílem pouhých 0,002 vteřiny.

Daytona  International Speedway

Okruh na Floridě, umístěný na Daytona Beach je už díky své historii neodmyslitelnou součástí NASCAR. I ten, kdo je pouhým okrajovým fanouškem NASCAR zná Daytonský okruh. Díky přívlastku superspeedway je také ovál divácky velmi oblíbený a hojně navštěvovaný, diváků se na tribuny vejde téměř 170 000.

Ještě před tím, než zde bylo vystaveno závodiště podobné tomu, jak jej známe dnes, závodilo se také přímo na písečné pláži. Částečně na pláži, částečně v ulicích města. Daytona Beach Road Course tak bylo označováno místo závodu. Závodiště bylo po dvou letém stavění otevřeno v roce 1959, náklady se tehdy vyšplhaly na dnes téměř směšné 3 miliony amerických dolarů. Architektem okruhu a zakladatelem byl mimo jiné William France Sr.

Od otevření v roce 1959 se Daytona stala místem, kde se každý rok zahajuje sezóna. Závod Daytona 500 je jedním z nejprestižnějších závodů vůbec. Díky délce 2,5 míle (4km) se tento alsfaltový ovál řadí mezi ta větší monstra a díky svému klopení, které dosahuje až 32 stupňů se zde dosahuje závratných rychlostí – proto superspeedway. Dnes je Daytona klasickou „restrictor plate“ tratí – závodiště, kde jsou z bezpečnostních důvodů nařízeny omezovače rychlostí. Díky své rozloze a multifunkčnosti nabízí Daytona až sedm různých závodních drah. Základní je tri-oval, na kterém se prohání vozy NASCAR, potom je zde klasická silniční trať – částečně napojena na tri-oval, trať pro motocykly, trať pro supercross a také motokáry,..

Daytona se proslavila i po té smutné stránce, dnes má na listině úmrtí třicet šest osob, z toho bylo 22 automobilových závodníků. Nejvíce známým úmrtím je dozajista smrt Dale Earhardta, ten zemřel během posledního kola zahajovacího závodu Daytona 500 18. února 2001. Pozoruhodné přitom bylo, že nehoda nevypadala vůbec dramaticky.

Nejvíce výher si na této superspeedway v historii připsal Richard Petty (10) z akticních jezdců potom vede Jeff Gordon (6). První závod vyhrál Fireball Roberts. Nejvíce přerušení nastalo během závodu v roce 2011, celkem se žlutými vlajkami mávalo 16x. Možná proto je i Daytona tak oblíbená, často (dříve mnohem častěji než dnes) zde dochází k The Big One – nehodám, do kterých se zapojí více vozů. Kolik? To je otázka individuálního názoru, my počítáme The Big One klidně od osmi vozů, někdo až od deseti.

Ukázková Big One je například z roku 2011.

A ani letos jezdci nezůstali pozadu:

Kromě NASCAR daytonský okruh navštěvují například i série ARCA , AMA Superbike, IMSA, USCC a SCCA.

Momentálně na okruhu probíhá projekt Daytona Rising – rekonstrukce, která vyjde na neuvěřitelných 400 milionů amerických dolarů bude dokončena v roce 2016.

Další pětice okruhů nás čeká příští pondělí 1. prosince 2014!

Okruhy v závodním kalendáři NASCAR 2. část
Okruhy v závodním kalendáři NASCAR 3. část
Okruhy v závodním kalendáři NASCAR 4. část
Okruhy v závodním kalendáři NASCAR 5. část