Okruhy v závodním kalendáři NASCAR 4. část
Již 4. díl seriálu o okruzích bude trochu speciální, kromě klasických „oválovek“ (New Hampshire, Phoenix, Richmond) se totiž podíváme i na trať v Poconu, která má tvar trojúhelníku a představíme si i první ze dvou klasických tratí – závodiště v kalifornské Sonomě.
New Hampshire Motor Speedway
Klasický asfaltový (naleznete zde i žulový podklad) ovál ležící v Loudonu, New Hampshire se řadí mezi standardní jedno-mílové okruhy. Chcete-li přesná čísla, je to 1,058 míle (1,703km). Závodiště si hrdě nese přezdívku „Magic Mile“ (Kouzelná/Magická míle) a to díky elegantní vlastnosti změny oválové trati na klasickou trať. Ta má potom 2,6 kilometru.
Klopení zde neočekávejte kdo ví jaké, tato ploštice mezi okruhy má rovinky klopené jedním stupněm a zatáčky od dvou do dvanácti.
Stavět se zde začalo v srpnu roku 1989, dokončeno bylo za krátkou dobu a tak mohl být areál poprvé otevřen již 5. června 1990. Od roku otevření do roku 2007 nesla trať název New Hampshire International Speedway.
Dnes se do Loudonu kromě tří sérií NASCAR vrací i závody IZOD a odehrává se zde i Global Rallycross Championship. Veškeré závodní události může sledovat až 96.000 fanoušků.
Inaugurační závod tehdejšího Winston Cupu se zde odjel v červenci roku 1993. V roce 2009 byl představen maskot trati Milo (los v požárním obleku s helmou). Ten se účastní prakticky všech závodních víkendů.
Velmi dobré dojezdy zde má Jeff Gordon, který vede tabulky dojezdů TOP5 i TOP10. Nejvíce Pole Position zde ukořistil Ryan Newman (7).
Phoenix International Raceway
Avondale v Arizoně, právě tam najdete jedno-mílový (1,6 km) asfaltový okruh známý také pod zkratkou PIR. Ovál s kapacitou 67.000 diváků byl otevřen v roce 1964. Mezi hlavní události se řadí návštěvy trojlístku sérií NASCAR – Sprint Cup, Camping World a Xfinity. V minulosti zde hřměly motory vozů sérií IndyCar, CART, USAC a Rolex Sport Car.
Závoďáky NASCAR se zde poprvé prohnaly v roce 1978. Ovšem série nám známé tam zavítaly až o deset let později. První závod vyhrál Alan Kulwicki. Na oslavu výhry se Alan pustil do “ Polish Victory Lap“ – neboli kolo, které vítěz objede v protisměru.
Klopení na přední rovince je pouhé tři stupně, na zadní v rozmezí 10-12, zatáčky jsou klopeny 8-12 stupni. Kromě D-oválu se zde může závodit i na „klasice“ uvnitř oválu. Ta je také asfaltová, měří 1,5 míle (2,4 km) a čítá třináct zatáček. Původně se zde nacházela klasická trať o míli delší, ta ale zanikla s přestavbou v roce 1991.
Nejvíce výher z aktivních jezdců má na svědomí úřadující šampion Kevin Harvick (6). Nejvíce Pole Position Ryan Newman (4), nejvíce dojezdů TOP5 Jimmie Johnson (14) a nejvíce dojezdů TOP10 Jeff Gordon (22) – tomu se říká rozmanitost statistik.
Během letošního podzimního závodu byl navíc stanoven nový rekord v počtu žlutých fází. Mávalo se zde žlutými vlajkami dvanáctkrát.
PIR má také jednu specialitu – „Hillside“ – kopec, z kterého je nádherný výhled nejen na čtvrtou zatáčku, ale na celý okruh. I tam si ale musíte zakoupit vstupenku. K ní si potom nesmíte zapomenout přibalit židličky nebo alespoň deku, pokud nechcete celý závod prostát.
Pocono Raceway
„Tricky Triangle“ ( „Nevypočitatelný trojúhelník“) patří mezi divácky oblíbené tratě. Proč? Protože je v závodním kalendáři jediná, která tvarem připomíná téměř dokonalý trojúhelník. Postrádá tedy čtvrtou zatáčku. Vtipný nápis kde si za třetí zatáčkou „What turn 4 ?“ („A co čtvrtá zatáčka?“) dává jasně najevo, že i správci okruhu jsou si vědomi výjimečnosti Pocona.
Ovál leží v Long Pondu v Pensylvánii kde si v krásných horách Pocono. Pokud čicháte ve slově Pocono nějakou „indiánštinu“, čicháte správně. Pocono pochází z indiánského slova Pokawachne. V překladu to potom znamená „zátoka mezi dvěma kopci“.
Závodní areál se zde začal stavět v roce 1969, velké otevření se konalo o dva roky později. Délka asfaltového trojúhelníku je 2,5 míle (4 km). Klopení se zde v zatáčkách hodně mění, první zatáčka je klopena čtrnácti stupni, druhá osmi a třetí šesti. Design zatáček přitom není jen tak ledajaký. Každá zatáčka odpovídá zatáčce jiného okruhu. První zatáčka byla postavena podle dnes již zaniklé Trenton Speedway. Druhá potom simuluje Indianapolis Motor Speedway a třetí je podobná „Milwaukee Mile“. Diváků se sem vměstná něco málo přes 75.000.
Kromě nejvyšší série NASCAR Sprint Cup se zde prohání i vozy série Camping World, Verizon IndyCar nebo ARCA. Rychlostní rekord – parádních 223,871 mph zde stanovil v roce 2014 závodník známý napříč závodními vozy – Juan Pablo Montoya, a sice ve voze Verizon IndyCar Série.
Inaugurační Pocono 500 v srpnu roku 1974 vyhrál Richard Petty. Nejvíce výher z aktivních jezdců má dnes v Poconu Jeff Gordon (6) a i on má nejlepší průměrný dojezd.
Richmond International Raceway
Předposledním okruhem, který si dnes představíme bude ovál poblíž města Richmond ve státě Virginia. Tento asfaltový „kraťas“ měří 0, 75 míle (1,2 km) a byl otevřen v roce 1946.
Historie bývalých názvů tohoto závodiště je docela bohatá. V letech 1946-1968 se areál jmenoval Virginia State Fairgrounds, Atlantic Rural Fairgrounds nebo Atlantic Rural Exposition Fairgrounds. V letech 1969-1988 potom Richmond Fairgrounds Raceway.
Kapacita tribun je téměř 98.000 diváků. D-ovál je na rovinkách klopen dvěma stupni (zadní) a osmi stupni (přední). V zatáčkách se potom trať klopí čtrnácti stupni.
První závod pod záštitou NASCAR zde byl odmávnut v roce 1953 a to přesto, že se zde závodilo už od roku postavení dráhy. První závod tehdejší Grand National Division vyhrál Lee Petty.
Rekordmanem v počtu výher je legenda Richard Petty – ten zde vyhrál hned třináctkrát a vede i statistiky dojezdů TOP5 (34) a TOP10 (41). Petty se zde zúčastnil celkem 63 závodů a má tak na svém kontě i nejvíce kol – odkroužil si zde neuvěřitelných 21 135 kol.
Z aktivních jezdců zde nejvíce krát vyhrál Kyle Busch (4) a i on má nejlepší průměrný dojezd (5,0). Po třech výhrách potom má Dale Earnhardt Jr., Tony Stewart, Jimmie Johnson a Kevin Harvick.
Sonoma Raceway
Klasické tratě v závodním kalendáři NASCAR jsou jako třešinky na dortu. Za celou sezónu se na klasické tratě závoďáky nejvyšší série NASCAR podívaji pouze dvakrát. První tratí, kterou si představíme je Sonoma Raceway. Okruh leží v Kalifornii, budovat se začal roku 1967 a o rok později mohl být otevřen a zpřístupněn prvním závodníkům. Náklady na výstavbu činily 70 milionů amerických dolarů.
Od roku 1967 až do roku 2001 nesla trať jméno Sears Point Raceway, od roku 2002 do roku 2012 potom Infineon Raceway. Kromě NASCAR zde můžete vidět i závody AMA Superbike, FIA WTCC, Verizon IndyCar Series nebo NHRA.
Závodní dráha má hned tři uspořádání – Full Course (plná/celá trať), NASCAR Course a IndyCar/Motorbike Course. Nás bude zajímat samozřejmě NASCAR Course. Asfaltová trať má délku 1,99 míle (3,2 km). Zatáček je zde celkem deset. Jedno kolo trvá cca 1:15 vteřin. Rekord drží prozatím Jamie McMurray, který stihl jedno kolo v čase 1:14,35. tento rekord byl dokonce stanoven při letošním závodě.
Převýšení na trati je až 160 stop a právě tato vlastnost nechává vznikat krásným výjevům.
Jedno kolo Vás sveze Aric Almirola:
Diváků se kolem okruhu vejde dle oficiálních zdrojů 47.000 – jedná se o číslo pevných míst k sezení. Celková kapacita je potom přes 100.000 diváků.
Nejvíce výher má dnes na kontě Jeff Gordon (5), stejně jako Pole Position (5), dojezdů TOP5 (14) a dojezdů TOP10 (18). Zdá se, že Gordon zatím nemá na této trati přemožitele.
Příští pondělí nás čeká poslední trojlístek tratí – ovál v Texasu, mocná superspeedway Talladega a klasika – Watkins Glen.
