Legenda Gentle Giant, aneb znáte Buddyho?

Buddy Baker je jméno, které se vrylo do srdcí několika generací fanoušků motorsportu. Tvář Buddyho Bakera byla známá, jakožto tvář neúprosného soupeře, který měl ve zvyku vyhrávat velké závody. Tvář rovněž patřila, člověku, který rozdával nekonečné příběhy prostřednictvím komentátorských mikrofonů.

Buddy se narodil do rodiny jiného závodníka. Jeho otec, Buck Baker, se nesmazatelně zapsal do historie NASCAR a to díky dvěma titulům z let 1956 a 1957 – stal se tak mimo jiné prvním, kdo dokázal vyhrát dva tituly po sobě jdoucích sezónách.

Wylie Buddy Baker se narodil 25. ledna v roce 1941 v jihokarolínské Flórencii. Ačkoliv k motorovému oleji přičichl již jako batole, jeho další kroky nejprve vedly skrze školský systém – a to díky pevné otcově ruce. Buddy byl trpělivě zaškolován do tajů závodění. Před svým prvním závodem – v sedmnácti letech – se Buddy zúčastnil bezčetných testovacích hodin a doslovné studie jízd hrdinů tehdejší doby.

Jeho první kroky skrze žebříček NASCAR, byly zaznamenány v roce 1959, kdy se zúčastnil čtyř závodů tzv. Convertible Series. Jeho výsledky se neustále zlepšovaly. Na trati Greenville-Pickens dokonce zaznamenal páté místo. Téhož roku přišel první start v nejvyšší soutěži NASCAR – Grand National.

Jeho postava čítala neuvěřitelných 197cm a i proto se možná vysloužil přezdívku Gentle Giant (Mírný obr). Buddy obr byl, ale určitě né mírný. Jeho agresivní jízda mu během let přinesla 19 vítězství. Měl ve zvyku vyhrávat na obřích, v tehdejší době obávaných tratích – Darlington, Charlotte, Talladega, College Station, Atlanta či Ontario.

Kromě velké postavy a nekonečných příběhů se Buddy do historie NASCAR zapsal především dvěma rekordy.

Dne 24. března roku 1970 se Buddy usadil do speciálu Dodge Daytona a na trati v Talladeze se po prolétnutí 2.66 míle dlouhé tratě stal první muže v historii NASCAR, který pokořil 200mílovou bariéru. Konkrétně se Buddy zapsal výkonem 200.447mph (322.519km/h).

Ačkoliv se v průběhu závodní evoluce meta 200mph stala běžnou záležitostí, Buddy má v rukávu ještě jednu kartu – kartu, která dosud nebyla přebita.

Začátek sezóny 1980 se nesl v duchu největšího závodu roku – jako vždy to byl závod Daytona 500. Toho dne se Buddy usadil do závoďáku Harry Raniera, se kterým se vydal do druhé společné sezóny. O rok dříve si pánové vystřihli čtyři vítězství. Nadcházející sezóna byla ve znamení zavedené alchymie.

Buddy se kvalifikací prohnal jako život sám. Jeho jubilejní 30. pole-position kariéry znamenala více než dobrý začátek sezóny. Následujících 200 kol, které čítaly pět žlutých přerušení, se pro Buddyho proměnilo v 17. vítězství. Průměrná rychlost tohoto 500 mílového závodu se usadila na hodnotě 177.602mph (285.761km/h). Výkon, který do dnes nebyl překonán.

Buddy se do konce kariéry otočil na Victory Lane ve dvou dalších případech. Téhož rekordního roku zvítězil v Talladeze – a o dvě sezóny později pak opět v Daytoně. V Talladeze si Buddy mimojiné stále chrání první místo v počtu kol strávených na první místě (1099).

Jeho kariéra závodního jezdce, kterou započal v roce 1959, pokračovala dlouhých 35 let. Poslední Buddovo uposlechnuté “Gentlemen, start your engines” přišlo v roce 1992 na trati v Talladeze. Klasifikován byl na 31. místě.

Po skončení závodní kariéry se Buddy upsal televizní společnosti TNN, kde komentoval závody NASCAR a ASA. Své poslední slovo skrze mikrofon řekl Buddy 7. července (rádio SiriusXM).

Neoperovatelný nádor na plících a věta – “Do not shed a tear. Give a smile when you say my name. I’m not saying goodbye. Just talk to you later.” – znamenala jediné. Buddy je nevyléčitelně nemocný.

Buddy Baker zemřel 10. srpna 2015 v nemocnici Catawaba v Severní Karolíně.