Historicky první závod vyhrál Lincoln Jima Ropera
Ta pravá historie NASCAR se začala psát v roce 1949, kdy byla odjeta vůbec první sezóna série Strictly Stock (dnes známá jako Sprint Cup). První sezóna měla skromných pouze osm závodů a ten vůbec první byl odmávnut právě 19. června, psal se rok 1949 a v Charlotte Motor Speedway se začaly té neděle psát dějiny.
Charlotte Motor Speedway, toho času prašný ovál o délce 3/4 míle (1,2 km), vlastnil Carl C. Allison, právě jeho závodiště v Severní Karolíně odstartovalo závody NASCAR. Právě proto se i dnes závody v Charlotte řadí mezi ty nejprestižnější, právě zde vše totiž začalo.
Závod byl naplánován na stejný den jako závod „konkurenční“ série NSCRA, ta si 19. června odjela závod v Atlantě. Aby se na závod NASCAR přišlo podívat více fanoušků, a především fanoušků NSCRA, France (zakladatel NASCAR) nabídl vítězovi závodu poměrně vysokou finanční odměnu.
Na závod se v součtu přišlo podívat zhruba 13.000 fanoušků, jisté zdroje tvrdí, že 5.000 diváků se dokonce nevešlo na připravené tribuny. Davy zájemců o první oficiální závod NASCAR tak musela dokonce střežit státní policie.
Pole Position na první závod si vyjel Bob Flock rychlostí 67,958 mph (109,368 km/h). Na startu se vyrovnalo celkem třicet tři jezdců, mezi nimi byla i známá jména jako Red Byron, Buck Baker, Lee Petty a nechyběla například ani Sara Christian.
Právě Bob Flock se ujal po startu závodu (naplánovaného na 200 kol) vedení, bohužel již po pěti kolech mu selhal motor a do čela závodu se podíval Bill Blair. Právě on odkroužil na čele závodu nejvíce – 145 kol.
Později se vedení ujal Jim Roper, těsně na závěr závodu se do čela dostal Glenn Dunaway, který závod vyhrál. Jenomže komisaři měli podezření, že s jeho vozem někdo vyváděl nepravosti. Následná kontrola odhalila, že majitel vozu Hubert Westmoreland použil na voze pružiny, které nejsou standardní (natož povolené) a znatelně mění a zlepšují ovládání vozu a pozitivní vliv mají i na trakci. Tato úprava podvozku je přitom velmi dobře známým trikem, který měli v oblibě praotcové pašeráci.
Glenn Dunaway byl pro tento „podvod“ hlavním komisařem Alem Crislerem diskvalifikován a odsunut v celkovém pořadí až na poslední příčku. Hubert Westmoreland později žaloval vedení NASCAR o 10.000 amerických dolarů a celý incident se řešil soudně. Trofej tedy putovala k druhému Jimu Roperovi, který do cíle dojel s tří kolovou ztrátou.
První pětku v cíli doplnil druhý Fonty Flock, třetí Red Byron, čtvrtý Sam Rice a pátý dojel Tim Flock.
VÝSLEDKY ZÁVODU
| Pořadí | Startovní pozice | Číslo vozu | Jezdec | Sponzor/Vlastník | Vůz | Odměna v USD | Status | Kola ve vedení |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 12 | 34 | Jim Roper | Mecklenburg Motors (R.B. McIntosh) | 1949 Lincoln | 2,000 | running | 47 |
| 2 | 5 | 47 | Fonty Flock | Grady Cole / Bruce Griffin | 1949 Hudson | 1,000 | running | 0 |
| 3 | 3 | 22 | Red Byron | Parks Novelty (Raymond Parks) | 1949 Oldsmobile | 500 | running | 0 |
| 4 | 14 | 2 | Sam Rice | Rice Racing (Sam Rice) | 1949 Oldsmobile | 300 | running | 0 |
| 5 | 2 | 90 | Tim Flock | Buddy Elliott | 1949 Oldsmobile | 200 | running | 0 |
| 6 | Archie Smith | Frank Smith | 1946 Ford | 175 | 0 | |||
| 7 | 31 | Sterling Long | Long Racing (Sterling Long) | 1946 Hudson | 150 | 0 | ||
| 8 | 28 | Slick Smith | Slick Smith | 1949 Oldsmobile | 125 | 0 | ||
| 9 | 6 | 41 | Curtis Turner | Curtis Turner | 1946 Buick | 100 | 0 | |
| 10 | 36 | Jimmy Thompson | Bruce Thompson | 1946 Chrysler | 75 | 0 | ||
| 11 | 87 | Buck Baker | Penny Mullis | 1948 Kaiser | 50 | 0 | ||
| 12 | 8 | 44 | Bill Blair | R.B. McIntosh | 1949 Lincoln | 50 | overheating | 145 |
| 13 | Jack Smith | Bishop Brothers | 1948 Ford | 50 | overheating | 0 | ||
| 14 | 13 | 71 | Sara Christian | Frank Christian | 1947 Ford | 50 | overheating | 0 |
| 15 | John Barker | 1947 Kaiser | 50 | 0 | ||||
| 16 | 0 | Jimmie Lewallen | Jimmie Lewallen | 1946 Ford | 25 | 0 | ||
| 17 | 9 | 38 | Lee Petty | Petty Enterprises | 1946 Buick | 25 | crash | 0 |
| 18 | 11 | Skimp Hersey | Skimp Hersey | 1947 Ford | 25 | 0 | ||
| 19 | 25 | Bob Smith | Lane's Motor Co. | 1949 Oldsmobile | 25 | 0 | ||
| 20 | 4 | 19 | Otis Martin | 1948 Ford | 25 | overheating | 0 | |
| 21 | 37 | Frank Smith | Smith Racing (Frank Smith) | 1947 Chrysler | 0 | |||
| 22 | 16 | Bill Snowden | Snowden Racing (Bill Snowden) | 1948 Mercury | overheating | 0 | ||
| 23 | Jim Paschal | Jim Paschal | 1946 Ford | overheating | 0 | |||
| 24 | 1 | B.E. Renfro | B.E. Renfro | 1949 Hudson | 0 | |||
| 25 | 10 | Fred Johnson | Fred Johnson | 1947 Ford | 0 | |||
| 26 | George Mantooth | 0 | ||||||
| 27 | 5 | Felix Wilkes | Felix Wilkes | 1949 Lincoln | overheating | 0 | ||
| 28 | 10 | Pee Wee Martin | 1949 Oldsmobile | 0 | ||||
| 29 | 93 | Herb Thomas | Thomas Racing (Herb Thomas) | 1947 Ford | springs | 0 | ||
| 30 | 4 | Frank Mundy | Sam Rice | 1949 Cadillac | rf spindle | 0 | ||
| 31 | 29 | Clarence Benton | Clarence Benton | 1949 Ford | 0 | |||
| 32 | 1 | 7 | Bob Flock | Davis Brothers | 1946 Hudson | engine | 5 | |
| 33 | 7 | 25 | Glenn Dunaway | Hubert Westmoreland | 1947 Ford |
JIM ROPER
Jim se narodil 13. srpna 1916 v Kansasu. Jeho kariéra v NASCAR ovšem nebyla tak zářivá jako u jiných jezdců. Kromě prvního závodu v Charlotte se zúčastnil už jenom jednoho a sice v Occoneechee. Do druhého a posledního závodu své kariéry nastoupil se stejným vozem jako v Charlotte. I přes kratičkou působnost ve světě NASCAR patří Jimu prvenství, které jej bezpochyby staví mezi jezdce, které bychom měli znát.
Závod dokončil na patnáctém místě. Roper závodil i v jiných automobilových oblastech, po nehodě, při níž si zlomil obratel, se v roce 1955 rozhodl ukončit kariéru. U kolotoče závodů se ale držel, stal se profesionálním „flagmanem“ (vlajkonošem) a také se realizoval při stavbě závodních vozů. Zemřel 23. června 2000 v Kansasu, kde celý život žil, prohrál boj s rakovinou a se souvisejícími zdravotními komplikacemi. Bylo mu 83 let.
