Inaugurační Daytona 500

Psal se rok 1959, sezóny NASCAR se po dlouhých deseti let vývoje zatím stále nedokázaly ustálit na pevném závodním kalendáři. Právě sezónu 1959 ale vůbec poprvé v historii doplnil závod Daytona 500, který se na Floridě jezdí tradičně již 57 let. 

Daytona International Speedway byla postavena právě roku 1959 a už tehdy byla oním 2,5 míle dlouhým betonovým monstrem, trať sice stále postrádala jisté bezpečnostní prvky, ale i tak se závod 22. února 1959 zapsal do dějin. Už jenom díky zánovním prvkům jako například neuvěřitelná rychlost, které se zde dalo dosáhnout. Klopení 31 stupňů bylo tím nejprudším v celé zemi a řidiči byli na první jízdu natěšeni. Mix dokonalých okolností sliboval parádní show.

„Právě se objevil nový druh tratě, která oddělí muže od chlapců. Je to okruh, kde se ukáže kdo je statečný a kdo slabý.“ Řekl o tehdy novém závodišti Jimmy Thompson.

Na první závod na 2,5 míle dlouhém okruhu dne 22. února 1959 se přišlo podívat 41.921 diváků. Nejrychlejší kvalifikační kolo měl Cotton Owens, který se po daytonském okruhu proháněl rychlostí 143,198mph (230,45 km/h). Z Pole Position ale odstartoval Bob Welborn – muž, který vyhrál kvalifikační závod na 100 mil, jeho rychlost byla 140,121mph (225,454 km/h.)

Do závodu nastoupilo celkem 59 jezdců, ty čekalo 200 kol (500 mil). Ve startovní listině nalezneme i velmi povědomá jména jako například Tim Flock, Curtis Turner, Buck Baker, Fireball Roberts nebo Richard Petty.

První kola závodu strávil na čele Pole Sitter Welborn. Bohužel pro něj závod skončil již po 75-ti kolech, kdy mu odešel motor. Na čele závodu se blýskl i Fireball Roberts nebo Jack Smith. Jack Smith nakonec vedl nejvíce kol a to 57, závod zakončuje na sedmém místě. Problémy s motorem potkaly i Richarda Pettyho, který po odstoupení obsadil až 57. příčku. Fireball Roberts zakončuje závod na 45. místě poté, co se s ním rozloučilo palivové čerpadlo, svůj Pontiac udržel na čele závodu 21 kol.

Závod byl velmi klidný, dokonce nemuselo být ani jednou máváno žlutými vlajkami.

Když do cíle závodu zbývalo 30 kol, o vedení bojovali Lee Petty a Johnny Beauchamp, Lee Petty se nakonec ujímá vedení, ale Johnny Beauchamp jakoby se nechtěl vzdát a tak se snaží s Pettym držet krok, dojezd do cíle se tak konal bok po boku a nikdo si nebyl řádně jist, kdo vlastně vyhrál. Drama o trvání 3 hodiny, 41 minut a 22 vteřin tak najednou nemělo svého krále.

Neoficiálním vítězem byl vyhlášen Beauchamp. Petty proti výroku NASCAR protestoval: „Měl jsem Beauchampa o dobré dvě stopy, já prostě vím, že jsem vyhrál.“

„Ty dvě stopy jsem měl já, když jsem projížděl cílovou čárou, podíval jsem se směrem k Pettyho vozu, viděl jsem jeho světla. Nevím co jiného si o tom myslet, než že jsem vyhrál já.“ Reagoval Beauchamp, který na čele závodu strávil 30 kol, tedy o osm méně než Lee Petty.

Do řešení záhady vítěze se později zapojuje i Fireball Roberts: „Není pochyb o tom, že vyhrál Petty.“ 

Zakladateli NASCAR Billu France Sr. trvalo tři dny, než rozhodl o vítězi pomocí fotografií z dojezdu. Oficiálním vítězem inaugurační Daytony 500 se stal Lee Petty. Dokonce se povídá, že dekorace „špatného“ vítěze prý byl záměrný reklamní trik a způsob, jak se dostat se závodem Daytona 500 na četné titulky nejen sportovních novin.

Dnes je Daytona 500 jedním z vůbec nejprestižnějších závodů a její vítězové jsou označováni za jezdce s velkým „J“. Celkem sedmkrát, což je nejvíce v historii vyhrál tento závod Richard Petty. Čtyřikrát Cale Yarborough a z dalších jezdců, kteří zde dokázali zvítězit více než jednou jmenujme Bobbyho Allisona, Dale Jarretta, Jeffa Gordona, Billa Elliotta, Sterling Marlina, Michaela Waltripa, Matta Kensetha, Jimmie Johnsona a Dale Earnhardt, Jr.