Vítězství z Foglanty si odnesl tým s číslem …
Druhý podnik letošního seriálu NASCAR Sprint Cup pokračoval na trati Atlanta Motor Speedway, tedy jedné z nejstarších a zároveň nejrychlejších tratí v závodním kalendáři.
Celá show začala již během pátečního odpoledne, kdy byla na programu kvalifikace. Samotná procedůra určení pořadí startovního pole byla nemile proprána již před první závodem sezóny. Páteční měřený trénink nepřinesl nic, co by si vedení NASCAR dalo za rámeček. Více o kontroverzní kvalifikaci si můžete přečíst ZDE & ZDE.
Výsledková listina se nakonec usmála na Joeyho Logana, který navázal na úspěch v Daytoně. Naznačil tak, že se skutečně bude snažit napodobit Matta Kensetha, který před několika lety – po mnoha sezónách – jako další dokázal vyhrát první dva závody nového ročníku. Pro Logana to byla mimojiné devátá pole-postion kariéry Sprint Cup.
: startovní listina na 2. závod sezóny
Závod byl odstartován až po téměř hodinovém čekání. Na trať se přesunul déšť a vysoušecí akce trvala do osmé hodiny večerní (našeho času). Poté bylo celé 43 členné pole vpuštěno do dalšího pětisetmílového dobrodružství.
Ačkoliv se během 325 kol mávalo žlutou vlajkou hned v deseti případech, dalo by se říci, že závod měl klidný průběh. Posádky se dočkali deseti pit-stopů, z toho dvakrát zajeli do boxů za plného tempa. Prvních sto kol patřilo Joeymu Loganovi, který před sebe do vedení pustil jezdce jen během zastávek v boxech. Chválihodný výkon předvedl zejména Kevin Harvick, který po výměně motoru před závodem startovel až ze 40. pozice. První třetina závodu mu pak stačila na to, aby se dostal až na první místo, ve kterém setrval 116 kol, tedy nejvíce ze všech.
V Atlantě panovala velká zima i vlhkost. Teplota vzduchu se pohybovala okolo sedmi stupňů a podle toho vypadala i návštěva v ochozech. Problémy s pneumatikami si “vychutnal” zejména Austin Dillon, který několikrát zapříčinil přerušení závodu. Kromě Austina se žlutou vlajkou mávalo hlavně díky “nepořádku” na trati. Koneckonců, pobavili i traťoví komisaři.
V průběhu závodu se do popředí nakonec dostal i Jimmie Johnson či Carl Edwards. Společně pak bojovali zejména s Denny Hamlinem, Kevinem Harvickem a zmiňovaným Joey Loganem. Harvickovi po restartech vycházela jízda v horní stopě, rychlost posléze nacházel téměř na ploché části tratě. Až na několik škobrtnutí během restartů se zdálo, že si Kevin dojede pro druhé vítězství v Atlantě. A to jak v rámci Sprint Cupu tak i v rámci Xfinity Series.
Pouze Carl Edwards, v roce 2005, dokázal vyhrát jak závod Xfinity, tak i závod Sprint Cupu během jednoho víkendu.
Pokud jde o poklidný průběh závodu, jednalo se o scénář do 257. kola. Při výjezdu ze druhé zatáčky se na studených pneumatikách roztočil Denny Hamlin a v rámci chaosu sebou vzal Jamieho McMurrayho, Ryana Newmana a Jeffa Gordona. Poslední jmenovaný si opět našel cestu do betonové zdi – tedy do místa, kde chyběl SAFER.
Podobná situace přišla na řadu ještě v 305. kole. Do havárie se tentokrát zapletlo hned šest vozů.
Zmíněné momenty však nevyrušily vedoucí jezdce. Ve vedení se usadil Jimmie Johnson, za něj se nastěhoval Dale Earnhardt Jr. a rychlost ztrácející Kevin Harvick.
A právě poslední restart byl tím posledním momentem, kdy se mohl někdo pokusit Jimmieho Johnsona sesadit z prvního místa – kde mimojiné strávil 92 kol.
Velice odvážným manévrem se do čela dostal Dale Eanrhardt Jr. Jenže jeho radost trvala jen po dobu průjezdu na protilehlé rovince. Ve třetí, potažmo čtvrté zatáčce, se Johnson vrátil zpět do vedení kde již setrval.
Pro Johnsona to bylo 71. vítězství v sérii NASCAR Sprint Cup. Úctyhodného výkonu se dopustil ve svém “teprve” 473. závodě. Druhý do cíle dojel Kevin Harvick, který od závodu ve Phoenixu, jakoby nevěděl, že existují i jiná místa – posledních pět závodů Kevin dokončil buďto na prvním nebo na druhém místě. Pro Harvicka to bylo 33. umístění na druhé příčce – z toho po osmé dojel za vítězným Jimmie Johnsonem.
