SAFER – bariéra zachraňující životy

pb-120224-paludocrash-724p.photoblog900

Nehoda, k níž došlo během zahajujícího závodu série Xfinity zvedla vlnu zájmu o bezpečnost jezdců. Nejčastějším slovem, které v diskuzích zní je SAFER, co vůbec znamená slovo SAFER, o jakou technologii se jedná a jaká je jeho úloha na tratích?

(Na úvodní fotografii je nehoda z Daytony z roku 2012, Miguel Paludo z nehody odešel po svých.)

SAFER je zkratkové slovo pro Steel and Foam Energy Reduction (Steel – kov, Foam – pěna, Energy Reduction- redukce energie), často se také tomuto bezpečnostnímu prvku říká „soft wall“ (měkká zeď). Technologie a kouzlo SAFERu spočívá v tom, že při nárazu absorbuje a snižuje kinetickou energii. Řečeno naprosto laicky – je to vlastně taková zeď, před zdí, která tlumí nárazy.

Celá konstrukce se skládá z ocelových trubek, které jsou napevno zapuštěné v betonové zdi. Vzniklý prostor potom vyplňují bloky z tvrdé polystyrenové pěny. Energie, která vzniká při nárazu vozu do bezpečností zdi je odváděna díky konstrukci podél zdi, dochází tedy ke snížení tlaku na samotný vůz. Pěnové bloky už potom tlumí to, co nezvládla vnější vrstva bariéry.

Historie vzniku SAFER bariéry

Polystyrenové obklady, štěrkové pasti, zábradlí, zemní valy byly nepraktické.

Dříve existovalo nesčetně způsobů, jak se majitelé tratí snažili na své trati zvýšit bezpečnost. Jednalo se sice o nízko-nákladové varianty, ale často se ukázaly být velmi nevhodné pro závodění na oválech.

Mnoho oválů a tratí, které nyní nalezneme v závodním kalendáři NASCAR, bylo vybudováno s myšlenkou na bezpečí především pro diváka a tak lemující zdivo bylo budováno z nezničitelných železo-betonových konstrukcí. Zdi měly zabránit tomu, aby vůz při kolizi opustil trať. Což se také osvědčilo.

Postupem času ale dochází k četným změnám, které vedou ke zvyšování dosahované rychlosti a i nehody na sebe najednou berou jinou podobu. Potom, co dochází k několika tragickým nehodám, je jasné, že se musí najít způsob, jak zvýšit bezpečnost jezdců při nárazu do lemujících zdí, čím ale železo-betonové zdi nahradit, ale nesnížit přitom bezpečí fanoušků? Existuje jiný způsob zvýšení bezpečnosti?

Design karoserie se v IndyCar příliš neosvědčil. 

V letech 1970-1990 byla v závodní sérii IndyCar odzkoušena bezpečnostní varianta, která spočívala ve speciálním designu karoserie, na vozech přibyly například i speciálně vyvinuté blatníky, které byly navrženy tak, aby se při nárazu zdeformovaly a absorbovaly vzniklou energii. Jenomže trosky a kusy karoserie létající vzduchem se ukázaly být velmi nebezpečné pro své okolí.
FULL
Za předchůdce SAFER bariéry můžeme považovat bariéru PEDS (Polyethylene Energy Dissipating System). Tato technologie byla vyvinuta v roce 1998, v hlavní roli je přitom polyethylen, který má pohlcovat energii z nárazu. Sama bariéra se skládala z velkých polyethylenových sudů/lahví, které byly montovány podél betonových zdí, ty potom byly pokryty vzájemně se překrývajícími deskami ze stejného materiálu. První instalace proběhla na Indianapolis Motor Speedway už v roce 1998.

Později v témže roce dochází během závodů IROC k nehodě, Arie Luyendyk naráží do PEDS bariéry a odhaluje slabinu této technologie. Bariéra je jediným nárazem zdevastována a kusy polyethylenu létají a povalují se všude na trati. I když byla bariéře připsána záchrana zdraví Luyendyka, její životnost a i design hráli proti ní.

PEDS se dočkal o rok později své vylepšené verze PEDS-2, ale ani tato varianta se neosvědčila.

Vše zachrání technici z University of Nebraska-Lincoln.

Po neúspěšných pokusech se do vývoje zcela nové bariéry pouští Dean Sicking a jeho tým. Tento projekt podpořil kromě Indy Racing League i NASCAR. K vývoji bylo zadáno několik bodů, které by bariéra měla splňovat, jednalo se například o požadavek rovného povrchu, vlastnosti, která by zabránila „odražení“ vozů, velká odolnost vůči nárazů jakéhokoliv závodního auta, jednoduchá oprava a hospodárnost.

Vývoj SAFERu jak ho známe dnes byl dokončen v roce 2002, v květnu toho roku je instalována nová bariéra na IMS. SAFER se ukázal být použitelný a prošel i první zkouškou, kterou mu udělil Robby McGehee.

SAFER bariéra se začala instalovat na dalších a dalších tratích, v roce 2006 se okruh v Iowě stává prvním, který instaluje SAFER okolo celé vnější obvodové zdi, většina ostatních tratí instaluje SAFER v určitých délkách na nejrizikovějších místech.

Instalace SAFER bariér v Richmondu, Bristolu a Daytoně:

RIR-8-19-11-IMAG0187 Bristol-to-unveil-NASCAR-race-changes-RM1C8I1Q-x-large 4618393

Anatomie SAFER bariéry

SaferBarrierTalladega

Vnější vrstva (nejblíže k dráze) je vyrobena z dutých ocelových prvků/trubic, které jsou pevné, ale dostatečně flexibilní, aby dokázaly absorbovat energii při nárazu.

Střední vrstva je tvořena vsazenými bloky z husté polystyrenové pěny, která absorbuje energii svou komprimací/deformací. Jejich rozestup je přesně vypočten, manipulace a náhrada zničených bloků není náročná. Bloky totiž nejsou ve zdi usazeny napevno, občas je při dobrém záběru na trať vidět, jak se bloky při průjezdu vozů chvějí.

Vnitřní vrstva
(nejblíže k divákům) je vyrobena z betonu. Povětšinou se jedná o původní betonové zdivo, na němž je nainstalováno oplocení, které chrání diváky před létajícími troskami. Není třeba měnit to, co už funguje.

Ačkoli je SAFER perfektním bezpečnostním systémem a za své vlastnostmi získal mnohá ocenění, nezmůže nikdo nic, když jezdec narazí na trati do zdiva, které není SAFER bariérou opatřeno. Dle slov (nejen) jezdců, by SAFER měl lemovat všechny obvodové zdi na závodních tratích, jenomže podle úředníků z NASCAR by tento krok byl velmi finančně náročný. Nic to ale nemění na skutečnosti, že když SAFER může, pomůže. 

Napsat komentář