TOP 10: Shrnutí sezóny 2015

2015b

Stejně jako minulý rok, tak i letos vám na sklonku roku přinášíme náš výběr deseti nejdůležitějších událostí letošní sezóny. Zatímco v minulém roce hýbaly dějem především nová pravidla v systému bodování, na které si už jezdci a týmy zvykli, letos to byla určitě bezpečnost. Událostí číslo jedna je totiž beze sporu osud Kyla Busche. Začínáme…

1. MR. INCREDIBLE – KYLE BUSCH
Závodní sezóna 2015 nezačala pro tohoto rodáka z Las Vegas vůbec hezky. Ještě před tím pravým zahájením závodní série NASCAR Sprint Cup, se totiž Kyle Busch dostává do kolize během závodu nižší série Xfinity.

Jeho vůz byl po kontaktu vymrštěn až k poměrně vzdálené vnitřní lemující zdi, kde následně došlo k tvrdému nárazu. Místo nebylo chráněné SAFER bariérou a Kyle Busch musel být se zlomeninami obou dolních končetin transportován do nemocnice. Nehoda vyvolala mnoho otázek (více čtete ZDE) a Kyle věděl, že do závodního vozu se jen tak neposadí. První předpovědi mluvily o absenci na devět závodů (více čtěte ZDE), jenomže dostat se z tak závažného zranění a nic neuspěchat nejde řádně plánovat (více čtěte ZDE).

Pauza a rekonvalescence trvala téměř tři měsíce, Kylu zbývalo tak jen patnáct závodů v nichž se musel poprat s bodovou ztrátou a pokud možno si ukořistit výhru. Již v červnu Busch potvrdil své ambice a ukázal celému světu, že by se na něj rozhodně nemělo zapomínat. Svou výhrou v Sonomě si slušně nakročil k postupu do bojů o titul šampiona. (Reportáž ze závodu čtěte ZDE.) A jakoby si Kyle chtěl pokažený začátek sezóny vylepšit ještě více, zvítězil v nadcházejícím závodě v Kentuky (Reportáž ze závodu čtěte ZDE.) a také na New Hampshire Motor Speedway. (Reportáž ze závodu čtěte ZDE.)

Kyle tak díky výhrám a dojezdům splnil i přes značnou absenci podmínky pro účast v Chase for The Cup, jeho jméno tak v soupisce šestnácti jezdců nechybělo (Více čtěte ZDE.), účty byly vyrovnány a mohlo se začít bojovat o titul.

V prvním závodě v rámci Challanger Round dojel na devátém místě, v Loudonu osmnátce nepřála štěstěna a po konfliktu to byla až sedmatřicátá příčka. V Doveru si Kyle uvědomoval, že jde o mnohé a tak zabral, vítězství to sice nebylo ale druhá příčka mu na postup do Contender Round stačila.

Další vyřazovací kolo „Contender Round“ obsahovalo závody v Charlotte, Kansasu a Talladeze, z nich si Kyle odnesl 20., 5. a 11. příčku a do Eliminator Round postoupil s odřenýma ušima na osmém, tedy posledním možném postupovém místě. Společně s týmovým kolegou Carlem Edwardsem se stali jedinými postup-všivými Toyotami v rámci Chase, své kolegy Hamlina a Kensetha nechali o kolo níže.

Ani během následujících, do té chvíle prakticky nejdůležitějších závodů sezóny, které jezdce posílají přímo do finální bitvy o titul, nedokázal Kyle zvítězit. V Martinsville dojel na pátém místě, v Texasu o příčku lépe – na místě čtvrtém. Čtvrté místo si zopakoval i ve Phoenixu a mohl klidně spát, neboť s takovými dojezdy bylo jasné, že do finální bitvy v Miami postoupí na bodové skóre, jenom jedinému jezdci se totiž podařilo vyhrát a pojistit si postup výhrou – Jeffu Gordonovi.

Své ambice na titul šampiona potvrdil Kyle Busch již během kvalifikace na poslední závod, tu totiž zvládl z uchazečů o titul nejlépe a do závodu odstartoval ze třetího místa. V průběhu celého závodu se držel hodně na čele a sváděl souboj především s Kevinem Harvickem, který byl společně s Jeffem Gordonem nejžhavějším favoritem na titul šampiona. Reportáž z posledního závodu sezóny můžete číst ZDE.

Po tom, co někteří spekulovali nad tím, že se Kyle Busch po únorové nehodě už nikdy nevrátí do závodního vozu, vyhrál tento bojovník nejdůležitější závod sezóny a především titul šampiona pro rok 2015. První slova, kterými Kyle svůj truimf komentoval bylo: „This is so cool!“ („Tohle je tak skvělé!„)

2. POSLEDNÍ SEZÓNA JEFFA GORDONA SE SKVĚLÝM VÝSLEDKEM

Legenda Jeff Gordon vcházel do sezóny 2015 jako do své poslední, jeho oznámení o odchodu vyvolalo na začátku roku všeobecný rozruch.

Napsali jsme v článku Jeff Gordon: „…žil jsem tento neuvěřitelný sen,…“: 

Čtyřnásobný šampion nejvyšší série NASCAR Sprint Cup a jedna z největších legend tohoto sportu včera oznámila, že sezóna 2015 pro něj bude tou poslední na plný úvazek. Jeho rozhodnutí hýbe světem NASCAR, vyvolává smutek ale také úctu a radost.

Jeff Gordon sám uvedl, že by chtěl více času trávit se svou rodinou a také ho poslední dobou trápí neodbytné bolesti zad. Čtyřiceti tříletý Gordon prý k rozhodnutí o odchodu do důchodu přemýšlel již minulý rok v létě. Po více než dvaceti letech závodní kariéry bylo pro Gordona hodně těžké oznámit své rozhodnutí svému týmu, rodině ale i fanouškům. Jeho dcera Ella se prý po oznámení rozplakala tak, jak to táta Gordon ještě neviděl. „Zíral jsem na ní, nikdy jsem ji neviděl takhle brečet. Opravdu jsem se z toho sesypal a pak jsem si uvědomil, jak moc to všechno pro mě bude těžké, jsem emocionální, jak  to jen zvládnu? A pak jsem si řekl, jsem emocionální, protože jsem pyšný. Je to vlastně všechno, co jsem kdy chtěl, být řidič závodního vozu takového měřítka, já jsem žil tento neuvěřitelný sen a teď přišla prostě další kapitola mého života.“ Svěřil se Gordon.

Rozhodnutí majitele týmu zasáhlo natolik, že nevěděl, zda-li se má smát nebo brečet. Když později Gordon předstoupil před tým mechaniků a všechny ostatní kolegy, neubránil se slzám.

Jako automobilový závodník v mnoha věcech spoléhám na svůj instinkt, snažím se dělat správná rozhodnutí.“ Řekl Jeff magazínu US Weekly. „V uplynulém roce jsem hodně a usilovně přemýšlel a došel jsem k rozhodnutí, že sezóna 2015 bude tou poslední (na plný úvazek). Nebudu používat slovo důchod, protože nejdu na žádný odpočinek, vlastně budu hodně zaneprázdněn. Určitě si rád zazávodím na vybraných akcích, i když teď to zrovna nemám v úmyslu.“ Je vidět, že Jeff se se závoděním bude loučit jen těžko.

„Nadále se budu v NASCAR angažovat.“ Doplnil Gordon. Jeho spolupráce s Hendrick Motorsports prý rozhodně nekončí a mimo závodní dráhu se bude Jeff věnovat své nadaci. „Jsem velmi zainteresován ve výzkumu dětské rakoviny, tam se bude stáčet moje pozornost především.“

Ještě pořád tu ale je nadcházející sezóna. „Dám do toho všechno a můj tým také, bude to o to větší výzva, když víme, že je to naše naposledy.

Nejen počátek sezóny se nesl v barvách tohoto jezdce. Gordona bylo všude mnoho, nejen jezdci odevzdávali závodníkovi hold, byly to i tratě, no ještě aby ne. Během své více jak dvacetileté kariéry odkroužil v rámci nejvyšší série NASCAR Sprint Cup 797 závodů. Na kontě má 93 výher a 475 dojezdů v TOP10. Jeho výsledky mu čtyřikrát nedělily titul šampiona (1995, 1997, 1998 a 2001). Gordonovo jméno můžete najít i na listině NASCAR’s 50 Greatest Drivers. Ve spoustě statistik a žebříčku obsazuje první příčky, hned vedle jmen jako jsou Richard Petty, Dale Earnhardt, David Pearson nebo Cale Yarborough.

V počtu celkových vítězství napříč historií NASCAR obsazuje Jeff třetí příčku. Před ním je David Pearson se 105 a Richard Petty s 200. Předhonit jej může v tuto chvíli maximálně již bývalý týmový kolega Jimmie Johsnon, který má výher 75.

Všechny naše společné šampionáty, naše neuvěřitelná cesta, to všechno nás velmi sblížilo, vážím si toho vztahu, jaký mezi sebou máme. Závodění je skvělé, ale já beru Jeffa jakou součást rodiny, miluji ho jako vlastního syna.“ Svěřil se Rick Hendrick, chvíli po té, co ponechal Jeffa napospas novinářům, kteří chtěli ukořistit závodníkovi dojmy z posledního závodu. „Dobrá zpráva, a to, čím se nyní utěšuji, je to, že i nadále budeme spolupracovat.“ Dodal.

Po celou sezónu se Gordon se svými dojezdy držel kolem první desítky, první zahajovací závody Daytona 500, kde dojel 33. a Folds of Honor QuikTrip 500, kde skončil po nehodě dokonce 41, se mu moc nedařilo. Zlom ale přišel již v březnu, závod CampingWorld.com 500 dokončil na devátém místě. V dubnu v Bristolu dojel dokonce třetí. Další nepodařený závod přišel v květnu, GEICO 500 mu nadělil až 31. místo.

Listopadovým závodem v Martinsville a především jeho výhrou – první v sezóně si Jeff pojistil svou účast ve velkém finále v Miami. Radost, kterou nejen on ale i celý tým prožívali, byla nepopsatelná.

Poslední závod sezóny a naděje na pátý titul šampiona se rozplývala s blížícím se koncem závodu čím dál více. Drobné komplikace s nepřilnavostí pneumatik nedovolovaly Jeffovi probojovat se na čelo závodu a on tak svou poslední sezónu vůbec zakončil (díky šestému místu v závodě) na třetí příčce.

Byl bych nesmírně rád, kdybych ho viděl s titulem v ruce, ale byl ve finální čtyřce, v to jsme ani nedoufali, byli jsme tam a i bez pátého titulu po sobě Jeff v tomto sportu zanechal nesmazatelnou stopu.“ Řekl Hendrick, na chvíli se zamyslel a potom mysticky dodal: „Je to zvláštní člověk.“ Co se za těmi slovy skrývalo si můžeme jen domýšlet.

Podívejte se na to, co dokázal, na to jakého úspěchu dosáhl. On prostě od počátku kariéry věděl co má dělat, věděl co potřebuje, zůstal s týmem, který mu dal veškeré prostředky, využil svého talentu a své inteligence.“ Pěl ódy na Gordona Mario Andretti. „To je chlap, kterej se narodil proto, aby vyhrával a to on taky dělal.

3. LOGANO VS. KENSETH

Loňský rok vládly pěstním soubojům jména jako Keselowski a Gordon. Letošním největším konfliktem označujeme spor mezi Joeyem Loganem a Mattem Kensethem. Přesto, že si pánové nešli po krku přímo osobně, o nesportovní chování opravdu nebyla nouze.

Vše začalo závodem Hollywood Casino 400 v Kansasu. Pouhých pět kol před cílem dochází ke konfliktu, který vše nastartoval. Šlo o rozhodující bitvu, před oba závodníky připletlo trio pomalejších. Oťukávaná z protilehlé rovinky se přenesla na rovinku hlavní. Matt Kenseth byl při výjezdu ze čtvrté zatáčky o něco pomalejší. Vzniklé situace okamžitě využil Logano. Kenseth však blokoval a rozjetý Logano do pomalejší “dvacítky” narazil v první zatáčce. Matt Kenseth skončil ve smyku. Na řadu přišel “green-white-checkers”. Závěrečný restart si podmanil Joey Logano a zajistil si tak druhé vítězství během dvou závodů.

Matt Kenseth se k situaci vyjádřil s ledovým klidem. Nezapomněl vzpomenout nadcházející závody s tím, že se s Joeym určitě ještě potkají. Jenomže Matt Kenseth v Talladeze dojel až ve třetí desítce a tak si nedokázal pojistit postup do dalšího vyřazovacího kola. Kdyby jeho dojezd v Kansasu nebyl na čtrnáctém místě a v Talladeze na dvacátém šestém, mohlo být všechno jinak. Jak moc ovlivnil Mattův výsledek v Kansasu výsledek v rámci celé sezóny?

Kontroverzní manévr byl předmětem téměř všech dotazů směřovaných na Logana. Ten se k situaci vyjádřil samozřejmě s politováním. Skutečnost, že Kensetha poslal do smyku ho mrzela, zároveň ale řekl, že se za své tvrdé závodění v této části šampionátu nehodlá omlouvat.

„Myslím, že jsme zde všichni závodníci, závodníci, kteří chtějí závodit tvrdě a bít se o vítězství. On udělal co musel, stejně tak jako já, je jen škoda, že jsme se dostali do kontaktu.“ Řekl Logano. „Dopadlo to nešťastně, ale to je krutost závodění, oba jsme chtěli vyhrát. Tohle je Chase a nový formát zvedl intenzitu, takovéhle věci se prostě potom stávají.“ Dodal.

Jenomže pak tu jsou tací, kteří tvrdí, že Logano jednal v úmyslu. Proč natolik dotíral na Kensetha, přes to, že má již svůj postup zajištěn? Hájí se Logano novým formátem Chase oprávněně? Jak by se zachoval na jeho místě jiný jezdec?

Logano byl na trati zcela očividně rychlejší, než Kenseth. Matt se ho proto musel pokusit blokovat, aby nepřišel o prvenství a také vstupenku do dalšího kola Chase. Měl Logano šanci předjet Kensetha bez toho aniž by označkoval jeho nárazník?

„Rozhodně nebylo v našem plánu tohle udělat. Nebyla to naše taktika, naší taktikou bylo jít tam a vyhrát závod. A to je to, co jsme udělali.“ Komentuje vše Logano. „Nejdeme do závodu s tím, že bychom chtěli někoho poškodit. Nový formát Chase s postupným vyřazováním staví hodně z nás do situace do-or-die (konej nebo zemři) a potom dochází k situacím, které jste neplánovali a nezbývá vám nic než závodit. Pro fanoušky je to určitě vzrušující zábava. Ale já tady jsem pro to, abych závodil, ne abych  bavil lidi. Samozřejmě je to skvělé, jsem rád, že se lidi baví, ale Roger Penske mě najal abych vyhrával závody. To je moje práce.“ 

Matt Kenseth incident, po kterém skončil na čtrnáctém místě, přijal se zdánlivým klidem. Upozornil, že již pravděpodobně není takovým fanouškem Joeyho Logana, jakým byl doposud a poukázal na fakt, že se sejdou v nadcházejících závodech. Možná že si ponechá vyřizování účtů na trať. Vrátí to Loganovi? ANO.

O tom, že se Kenseth pokusí o odvetu vůči Loganovi, se před závodem v Martinsville hovořilo, a ne málo. V Talladeze si pánové dali, jak se říká, pohov. Na „paperclipu“ potom byli oba jezdci bedlivě sledováni. Ve chvíli, kdy Kenseth Logana poslal do smyku a lemující zdi, zvedla se na nejmenším okruhu v kalendáři vlna souhlasného povyku. Diváci i fanoušci napříč světem NASCAR drží takříkajíc basu s Mattem Kensethem. Internetem se šíří nesčetně anket, dotazníků a otázek ohledně celého incidentu a jejich výsledky jsou jasné – Logano dostal, co si zasluhoval.

Možná, že tedy Kenseth zničil Loganovi sezónu, jenomže jak potom nazvat to, k čemu došlo v Kansasu? I Kenseth ztratil potřebné body, nebýt konfliktu, mohl v Chase stále pokračovat.

Matt Kenseth ale dostal suspendaci v podobě stopky na dva závody. K situaci se vyjádřil i Brian France, který řekl, že odvety takového charakteru by neměly být tolerovány.„Nechceme, aby se něco podobného kdy opakovalo. Nechceme aby se výsledky závodů určovaly tímto způsobem.“ Řekl France a jedním dechem dodal: „Chceme zabránit tomu, aby závodníci brali věci do svých rukou tímto způsobem, tolerujeme tvrdé závodění, ale když se stane něco takového, bereme to jako velmi závažnou věc.“

Trest Matta Kensetha byl umocněn především skutečností, že ve chvíli, kdy provedl škodící manévr, již nebyl účastníkem Chase, oproti Loganovi byl tedy v jiné situaci. Logano, který prožíval hvězdnou sezónu, tak po závodě byl nyní v rámci Chase for the Cup na posledním/osmém místě.

„Bude to výzva přijmout trest v takovém rozsahu, především kvůli tomu, že je penalizace rozdílná oproti penalizacím za podobné incidenty v minulosti.“ Komentoval trest Kenseth. K pozastavení závodění se navíc připojila podmínka na dobu šesti měsíců.

4. VELKOLEPÁ BIG ONE OTŘÁSLA DAYTONOU

Závod Coke Zero 400, který byl odmávnut začátkem července v Daytoně byl zakončen děsivou nehodou, do které bylo zapleteno dvacet čtyři vozů. Vše se odehrálo ve chvíli, kdy Earnhardt Jr. projížděl cílovou čárou jako vítěz závodu. Havárii odstartoval v nátlaku dojezdu Kevin Harvick, který otočil Dennyho Hamlina a právě Hamlin doslova „katapultoval“ Austina Dillona do ochranného plotu.

Celý incident později okomentovat i vítěz Dale Earnhardt Jr.: „Bylo šílené to vidět, víte, při nehodách jako je tato může často dojít ke zranění a vy jen sledujete auto, které letí do vzduchu a do ochraného plotu.

V tu chvíli se bojíte také o lidi na tribunách a tak podobně. Prostě tohle nechcete vidět. Jsem mnohem šťastnější, že jsou všichni v pořádku, než že tu v tuto chvíli mohu stát na Victory Lane, to je jasné“, dodal Earnhardt.

A co dělal Austin Dillon, když zraky všech vyděšeně sledovaly, jak jeho vůz vzlétá, naráží do vysokého ochranného plotu a nakonec končí v absolutních troskách? Říkal si: „Drž se! Vydrž.“ Po několika vteřinách bylo po všem. Dvaceti-pětiletý rodák z města Lewisville v Severní Karolíně z nehody odešel po svých. Krátce po nehodě, nastala chvíle napětí, kterou zapříčinil roztržený kabel od radiové komunikace. Austin v ten moment ztratil kontakt nejen se svou posádkou ale i se svou rodinou, které dozajista tuhla krev v žilách.

Já jsem je slyšel, ale oni neslyšeli mě.

Moment naprostého děsu ale trval jen krátce, vlastně do chvíle, než Austin Dillon za pomoci mechaniků Casey Mearse vylezl z trosek vozu. Otřesený Dillon na tu chvíli vzpomíná s úsměvem: „Já jsem si myslel, že to je Casey osobně a říkal jsem si: Sakra, jak se ze svého vozu a vůbec ke mě dostal tak rychle?

Snažím se to všechno odsunout někam dozadu, nemyslet na to co se stalo, zapomenout a jít dál.“ Řekl Dillon.„Musíte se přes to dokázat přenést a i nadále důvěřovat bezpečnostním opatřením. Okusil jsem něco nového a teď mám pocit, že můžu dělat cokoli. Cítím se jako Superman.“ Dodává s úsměvem mladý závodník, který na adresu postavy Supermana dále vtipkoval, že Superman má červený plášť a on systém HANS.

Nemůžete to mít za zlé okruhu, je to prostě divoké místo a jediné co můžete dělat je závodit a mít ke všemu dobrý přístup, pokud ho máte, jděte do toho.

Jediné, co Dillona pár dní po incidentu trápilo, byla kostrč a třísla, v nichž stále pociťoval bolest. Dle oficiálních prohlášení byl Dillon v pořádku. Jak je zvykem, opět se zvedl halas o bezpečnosti. Většina jezdců nemá ráda změny bezpečnostních opatření týkajících se samotného způsobu závodění, a přiznejme si, že i fanoušci vidí, že jistá opatření nás okrádají o ten pravý požitek ze závodění. „Tohle se při závodech takové povahy jako je NASCAR stává, není to poprvé, ale je prostě hloupé, když dovolíme aby se to stalo znovu.“ Komentoval události Joey Logano.

Druhá stránka věci je ovšem pohled samotných fanoušků, kteří byli přítomni na tribuně zasažené troskami vozu. Jedna z přítomných dokonce říká: „Myslela jsem, že je to poslední den mého života.“ Trosky a úlomky vozu létající vzduchem napáchaly škodu v podobě četných škrábanců, popálenin a drobných zlomenin. Nikdo neměl čas zareagovat. „Prostě se to najednou stalo, bum, jako přílivová vlna. Nevěděl jsem co se děje, jestli to auto plotem proletí nebo ne. Bál jsem se. Byl to děsivý zážitek. Můj první a taky poslední závod.

Za ochranným plotem bylo zraněno dvacet jedna osob.

5. TONY STEWART VE STOPÁCH JEFFA GORDONA

Napsali jsme v článku Stewart: „Je to ten správný čas na změnu.“: 

Je to oficiální. Tony Stewart, trojnásobný šampion nejvyšší série NASCAR Sprint Cup oznámil svůj odchod do důchodu. NASCAR se tak po rozloučení s legendou Jeffem Gordonem, který kroutí svou finální sezónu letos, bude muset otřepat z odchodu dalšího významného jezdce.

Během středeční tiskové konference oznámil čtyři a čtyřicetiletý Stewart, že sezóna roku 2016 pro něj bude tou poslední v nejvyšší sérii NASCAR. Ve voze s číslem 14 jej nahradí (jak předchozí spekulace říkaly) Clint Bowyer. Stewart ale nezmizí úplně. Nadále zůstává spolumajitelem týmu Stewart-Haas Racing a dle jeho slov bude nadále působit v jiných sférách motorsportu. Jak totiž víme, závodění je pro Stewarta vším.

Bylo to na sto procent moje rozhodnutí.“ Řekl Stewart. „Nebyl zde tlak ze strany jiné osoby. Tam to spíše bylo naopak. Mnoho lidí se mi snažilo moje rozhodnutí rozmluvit. Tohle je prostě scénář, na který dojde v životě každého závodníka. Je to ten správný čas na změnu, každý v hloubi duše ví, když přijde ten správný čas na další krok.“ Svěřil se Stewart.

Nadále tak Stewart bude působit v závodech Modifieds (automobilová motokrosová série) a podle všeho by se měl i nadále účastnit závodů nižších sérií NASCAR – Camping World a Xfinity. Stewart tak nepůjde ve stopách Jeffa Gordona, který závodění téměř definitivně pověsil na hřebíček po této sezóně. Ale ani on se nebrání skutečnostem, že se během jistých exhibic posadí do závodního vozu.

Stewartova pozornost se navíc stáčí k F1, kde společně s Genem Haasem budují tým. „Jsem nadšený z toho, co nás v budoucnu čeká, spolupráce s Genem je úžasná.“ Haas oproti tomu pěje chválu na Stewarta: „Realita je taková, že Tony přinesl ten talent, já měl základy, ale bez Tonyho bychom nikdy nebyli tím skvělým týmem jakým jsme.

Záznam konference:

6. KVALIFIKAČNÍ TRABLE NASCAR

Začátek sezóny 2015 se příliš nepovedl vedení NASCAR, nový kvalifikační formát totiž nepřinesl téměř nic jiného, než zmatek. Kvalifikace na závod v Atlantě pro některé neproběhla úplně podle představ, co se stalo v týmech Jeffa Gordona, Jimmieho Johnsona, Tonyho Stewarta nebo Matta Kensetha?

Pravidla nového formátu kvalifikace byla vcelku jasná, důležité je v prvním kole kvalifikace prostě vyjet na trať, právě tento bod ale nezvládlo během kvalifikace ze 47 vozů hned třináct posádek.

„Je to směšné.“ Řekl Jeff Gordon na nový formát kvalifikace. „Fanoušci si zaslouží omluvu, nevím kolik nás tady ještě je, vozů, které ještě nedostaly šanci vyjet na trať.“ Komentoval situaci během kvalifikace rozhořčený Gordon. „Viděl jsem pět, šest nebo možná deset posádek, které mají problémy s nějakými maličkostmi a nemohou prostě vyrazit. O tomhle přeci kvalifikace není. Nemůžu tomu uvěřit, je to hrozné zklamání. Někteří kluci neměli ani šanci se ukázat a kvůli tomu prostě půjdou domů.“ Vyřazenými byli Michael Annett, Reed Sorenson, Mike Wallace, a Matt DiBenedetto.

Některé posádky nestihly první kolo kvalifikace kvůli inspekci a nařízeným úpravám. Patnácti minutový limit prostě nemohl stačit, aby stihly absolvovat (opakovanou) inspekci, vyjet z garážového stání na trať a odkroužit potřebné kolo. NASCAR inspektoři se bránili s tím, že by jezdci měli už mít zkušenosti s inspekcí a vše si lépe naplánovat. Není totiž nikdy jisté, že auto projde onou inspekcí hned na poprvé.

„Nevím co na to říct, celý den jsme se připravovali na kvalifikaci a pak jsme nedostali ani šanci zajet kolo. Je to frustrující. Totální ztráta dne. Kvůli téhle „kravině“ startujeme z 39. pozice, jsem „naštvaný.““ Komentoval skrze Twitter celou situaci Tony Stewart.

NASCAR by se tedy měl zamyslet nad principem samotné inspekce, která jak vidno, dokáže znemožnit jezdcům kvalifikovat se do závodu. Možností jak tuto situaci vyřešit, je hned několik, asi nejpřijatelnější varianta by byla ta, v níž by se samotná kvalifikace odstartovala teprve v momentě, kdy všechny vozy projdou inspekcí. Ale i toto řešení by muselo mít jasná pravidla vzhledem k nabitému programu během závodního víkendu.

Otázku ohledně nedostatku času na technickou kontrolu komentoval i Johnson, který řekl, že se to prostě v tomto čase stihnout nedá. Optimisticky potom dodává: „Všechno je jednou poprvé,..“

Vedení NASCAR chybu uznalo, hodně napomohly četné stížnosti ze strany jezdců. Ti se nepřestávali po kvalifikačním debaklu ozývat. NASCAR tak změnil formát kvalifikace.

Co jezdci od NASCAR dostali? Patnáct minut a to (z větší části) na úkor pátečního tréninku. Tréninkový čas byl na všech třech tratích zkrácen o deset minut. Kvalifikace navíc začala o pět minut později, sečteno podtrženo, to máme 15 minut k dobru pro všechny týmy. Během těchto patnácti minut by dle NASCAR měly již všechny týmy bez problémů absolvovat technickou kontrolu.

Úředníci NASCAR prý i nadále budou směřovat svou pozornost ke kvalifikačnímu formátu a budou se snažit předcházet podobným situacím. Nic takového jako fópa v Atlantě, by se podle jejich slov nemělo opakovat.

7. PALIVOVÉ BITVY

Srpen letošní sezóny se nesl v duchu palivových bitev. Záležitost, která zpestřuje četné závody v průběhu celého roku hrála hlavní roli a to hned dva závody po sobě. Vše začalo 21. závodem kalendáře – v Poconu.

Závod Windows 10 400 čítal 160 kol, z Pole Position vystartoval Kyle Busch, ovšem závod se prvních problémů dočkal již v šestém kole. Do problémů dostal Kasey Kahne. Jeho protáhlý smyk jej dovedl až na Pit Road, kde výrazně poničil jak svůj vůz, tak i zídku, která od samotného boxového stání dělí týmy mechaniků. Na trati zavlály červené vlajky, protože nízká zídka musela být opravena. Zpočátku odhadované deseti minutové zdržení závodu se protáhlo na slabou čtvrthodinku. Závodní den pro Kahna zkončil, sám se vzápětí přiznal, že prostě ztratil kontrolu nad svým vozem a byl v údivu, kam až ve smyku dojel.

„Viděl jsem tam stát lidi a v duchu jsem si říkal: Hej, měli by jste raději rychle utíkat.“ Dodal Kahne.Zajímavé je, že do téměř identických problémů se v tomtéž místě během tréneninku dostal i Jeb Burton.

Závod byl nakonec přerušován v osmi případech, naposledy v 93. kole a pomyslný problém byl na světě, protože jezdci a především týmy začaly kalkulovat.

Patnáct kol před cílem tvořili první trojici Logano, Kyle Busch a Truex Jr. O pár kol blíže k cíli dostal Kyle jasné pokyny, že musí šetřit palivo, aby dojel. Pět kol před cílem byl náskok suverénního Logana na druhého Busche 1,037 vteřiny. Fanoušci Kyla Busche drželi palce, že jim bělely klouby a ti, kteří Kylu Buschovi nefandí, se najednou stali velkými příznivci Joee Logana, který na čele závodu strávil nejvíce kol.

Tři kola před cílem se ale žlutá dvaadvacítka začala prudce smýkat a to značilo jediné. Joey Logano je bez paliva. Týmová strategie nevyšla. Kyle Busch měl cestu k trofeji a čtvrté výhře (za sebou) volnou. V týmu cukrovinkové osmnáctky to vřelo, zatímco tým Joee Logana zpětně propočítával chybu ve své strategii. Mezitím se na Pit Road odebral Carl Edwards, jehož nádrž také zela prázdnotou. Do krize kvůli nedostatku paliva se dostal i výborně jedoucí Martin Truex Jr. a i on si nakonec připsal neodpovídající pozici – devatenácté místo.

Do posledního kola vjížděl Kyle Busch jako Leader, jenomže i jeho Toyota se začala cukat. Vyvstalé otazníky – je opravdu Kyle bez paliva? bude mít druhý Kenseth dostatek času aby Busche předjel? vířily nad okruhem. Osmnáctka a Kyle Busch nakonec chtě nechtě začali skutečně zpomalovat a Kenseth se ve zpětném zrcátku Busche zvětšoval a zvětšoval.

Zatímco Matt Kenseth se oddával oslavám, pomalým krokem se do cíle dostal i Kyle Busch, který nakonec zakončil závod až na dvacáté první příčce. Matt Kenseth byl z nečekané výhry štěstím bez sebe. „Vyhrál jsem Pocono, vyhrál jsem palivový závod, tohle jsem si nikdy ani ve snu nepředstavoval. Je to skvělý pocit. Měli jsme rychlé auto i dostatek paliva. Měli jsme na to vyhrát. Tak jsme to udělali.“

„I´m out of gas.“ („Jsem bez paliva.“) je věta, kterou jezdec říká jen s těžkým srdcem a velitel posádky ji rozhodně neslyší rád. Jenomže co naplat. Nikdo není dokonalý a strategie občas prostě nevyjde. Závod v Poconu může být čítankovým příkladem.

Pokud by jsme uspořádali malou soutěž, pozvali si Logana, Busche, Truexe Jr. a Kensetha, každému dali stejný podíl benzínu a vypustili je na trať, víte, kdo by najel nejvíce? Odpověď zní Matt Kenseth a právě to je možná i jedna z příčin, proč se v Poconu radoval právě on. Kenseth má velmi konzervativní styl jízdy a takoví řidiči svým stylem jízdy zkrátka šetří palivo.

Situace, která byla k vidění v Poconu byla pro jezdce na čele závodu tak trochu patová. Vedoucí Joey Logano nemohl zpomalit, protože mu na krk dýchal druhý Kyle Busch. Joey navíc nemohl tušit jak je na tom s palivem Kyle. Věděl sice, že jejich situace je podobná, ale kdyby zpomalil, aby přece jenom něco ušetřil, Kyle by ho předjel a v případě, že by oba zdárně dojeli do cíle, byl by Logano tak trochu za hlupáka.

Oproti tomu druhý Kyle zase nemohl zpomalit, protože musel vyvíjet tlak ne vedoucího Logana a doufat v to, že ho přinutí v obavě z nedostatku paliva zpomalit. Navíc i vidina, vyhrát čtvrtý závod v řadě, hnala Kyla ještě trochu víc.

Martin Truex Jr., který kroužil třetí a měl dostatečný náskok před čtvrtým Kensethem, se mohl pokusit o sweep (opakovanou výhru),  protože zde vyhrál před osmi týdny. Truex tedy taky musel svůj vůz tlačit nekompromisně vpřed, aby se udržel vedoucí dvojice. Protože kdyby jim došlo palivo, byl by to on, kdo by se ujal vedení a s nemalou jistotou by si mohl dojet pro pohár.

Všichni tři na svůj styl jízdy doplatili, první Logano, který se v nátlaku hnal vpřed. Chvíli na to se na zadní rovince rozplynuly i sny na výhru Kyla Busche a Martin Truex Jr. taky už věděl, že do prvních pozic příliš nepromluví. Zraky všech se tedy ve finále závodu stočily ke čtvrtému jezdci, ten ve chvíli, kdy Busch začal zpomalovat ztrácel na Leadera patnáct vteřin! Matt Kenseth stáhl svou ztrátu, ujal se vedení a s naprostým klidem si dojel pro výhru, protože i on měl na pátého/druhého Keselowskeho parádní náskok.

O týden později na klasice ve Watkins Glen se situace opakovala. Tam se naposledy závod přerušoval v 58/90 kole.

Během rozmanitých Pit Stopů byl nejrychlejší Kyle Busch, přesto, ale při restartu obsadili první místa ti, kteří nezajeli k mechanikům vůbec. Vedení se ujal Kevin Harvick, který uzmul prvenství Mattu Kensethovi. Dvacet dva kol před cílem se do problémů dostal právě Truex Jr. I s ním se rozloučila pneumatika a jeho vůz se seznámil s lemující zdí. Ihned proto zajel k mechanikům.

Dvacet kol před cílem tvořili první trojlístek Harvick, Kenseth a Larson. Harvick na čele závodu sbíral kola a byl to on, kdo si ze závodu odnesl bonusový bod za nejvíce kol strávených ve vedení (29). V první desítce kroužil například i Earnhardt Jr., Hamlin, Logano, Biffle a Hornish Jr. Spekulace o tom, že mnoho jezdců na čele závodu nebude mít na dojezd do cíle dostatek paliva, se stávaly čím dál žhavějšími.

Deset kol před cílem se na čele stále držel Harvick, za ním kroužil Kenseth, Larson, Logano a Kyle Busch. Joey Logano nechtěl nechat nic náhodě a tak se cpal kupředu, zdárně pokořil Larsona a tlačil se dál. Podobnou taktiku používal i Kyle Busch. Logano totiž věděl, že vedoucí jezdci nebudou mít dostatek paliva a pokud je bude hnát rychleji, tím spíše jim nádrže vyschnou. Z radiové komunikace přitom unikla informace, že s největší pravděpodobností bude bez paliva i Matt Kenseth, a přitom právě on vyhrál palivovou bitvu v Poconu. Podle propočtů mu prý obsah nádrže nedá na poslední kolo.

Šest kol před cílem musel s prázdnou nádrží zajet k mechaniků Allmendinger a průbojný Logano se mezitím procpal na druhé místo. První Harvick tak měl za sebou dva vozy, dva jezdce, kteří si s palivem příliš hlavu nelámali a to Logana a Busche.

Tři kola před cílem už celý tým Kevina Harvicka očekával, kdy dojde čtyřce palivo, Logano ho totiž stále neúprosně tlačil. Kyle Busch nakonec přece jenom trochu zpomalil aby ušetřil palivo a nechal Harvickovi a Loganovi místo na závěrečnou bitvu. Pro bílou vlajku si dojel Kevin Harvick. V posledním kole se Logano pokoušel všemožně Harvicka pokořit, ve své snaze vyletěl z jedné zatáčky a Harvick mu stihl trochu ujet. V posledních zatáčkách ale Harvick začínal zpomalovat a pro Logana to byl jasný signál – Harvick nemá palivo.

8. NOVÉ PRAVIDLO G-W-C FINISH 

Pravidlo green-white-checkered finish nám zajišťuje, že ve chvíli, kdy jsou žluté vlajky vyvěšeny těsně před cílem, se závod určitě ještě alespoň jednou restartuje a standardně nás v takovém případě čekají dvě kola. První je pod zelenými „závodními“ vlajkami, ve kterém ještě může nastat vyvěšení dalších žlutých vlajek a opakování celého procesu. Pokud se tak nestane, na poslední kolo jsou vyvěšeny bílé vlajky a závod se již v každém případě dojede.

Tento systém má ale plno odpůrců také z řad jezdců. Hlavně na restrictor plate tratích se totiž často stává, že G-W-C finish je třeba opakovat několikrát a závěr může připomínat spíše demoliční derby, než standardní boj o body.

Vedení NASCAR se tak pro říjnovou Talladegu rozhodlo vyzkoušet nové pravidlo, které umožňuje pouze jeden takovýto G-W-C restart. Pokud dojde ke kolizím po něm, závod bude dokončen za žlutých vlajek. Pokud se toto pravidlo osvědčí, do budoucna by se mělo zavést na všech restrictor plate tratích (Daytona a Talladega).

Jeho otestování jsme se dočkali hned v prvním závodě, kam byl nasazen. V Talladeze totiž byly vyvěšeny žluté vlajky, ke slovu přišel G-W-C finish a bylo jasné, že nás čekají poslední dvě kola. Jenže těsně po restartu došlo k další hromadné havárii vyvolané dost podivným manévrem Kevina Harvicka a žluté vlajky musely být vyvěšeny opět. Jenže kdo tedy závod vyhraje? V tu chvíli se o vítězství prali Dale Earnhardt Jr. a Joey Logano, kteří závodili ve chvíli vyvěšení vlajek bok po boku. Earnhardt Jr. by si vítězstvím zajistil postup do další fáze Chase, pro Logana by vítězství znamenalo naprosté ovládnutí Contender Round. Výsledek byl těsný, podle vedení NASCAR byl ale rychlejší druhý jmenovaný.

9. SHRNUTÍ SÉRIE XFINITY 2015

Ročník 2015 se tradičně rozjel na daytonském oválu, a hned první závod se dostal do podvědomí každého fanouška NASCAR. V nájezdu do sto třináctého kola došlo již k druhé The Big One a to poté, co Kyle Busch lehkým šťouchnutím roztočil Erika Jonese a sám sebe nasměroval přímo do vnitřní lemující zdi bez SAFER bariéry. Z této nehody vyvázl se zraněním obou dolních končetin a vystavil si tím tří měsíční pauzu, během které musel ve své primární sérii Sprint Cup vynechat jedenáct závodů.

K superspeedways jako je Daytona a Talladega tyto takzvané The Big One zkrátka patří. Přesvědčili jsme se o tom hned při první žluté fázi sezóny, kdy se Regan Smith po kontaktu s Danielem Suarézem překulil přes střechu. Ani Talladega o toto „zpestření“ nebyla ochuzena, když se chumel jezdců vydal na pit lane.

Další děsivý moment nastal v Richmondu při pit stopu Brandona Gaughana. Při tankování došlo jiskrou ke vznícení vytékajícího paliva, které se následně změnilo ve velký požár. Čtyři mechanici museli být podrobeni lékařské prohlídce a mechanik připevňující vkleče, vedle nádrže, zadní kolo, musel být hospitalizován. Po tomto incidentu vedení NASCAR mechanikům nařídilo nosit pod helmou protipožární kukly, obdobné jako mají závodníci.

Rok 2015 se nesl i ve znamení pozávodních bitek mezi jezdci. Jednu z nich vyprovokoval Brian Scott, který nebyl spokojen s počínáním Darrella Wallace Jr. při posledním restartu v Kentucky. Dalším rozhořčeným jezdcem byl Regan Smith. Toho Ty Dillon vypoklonkoval ven z dráhy při závěrečném restartu v první zatáčce na klasickém okruhu Watkins Glen. Kontakt v posledním kole na oválu v Iowě mezi Ryanem Reedem a Rossem Chastainem také vyústil k ráně do zad a následnému vyříkávání situace.

Nejzajímavější dojezd nám jezdci nabídli na klasickém okruhu v Mid-Ohiu. V tu chvíli vedoucí Alex Tagliani, který strávil nejvíc kol ve vedení (39 ze 75), úspěšně odrážel útoky druhého Regana Smitha až do předposlední zatáčky před šachovnicovou vlajkou. V oné zatáčce při brzdění Smith lehce popošťouchl Taglianiho, poslal ho na vnější stranu zatáčky a Smithovi se uvolnilo místo na podjetí. Tímto, lehce nesportovním atakem, si rodák z New Yorkského Cato dojel pro své páté vítězství v kariéře. Smith poté přidal ještě šesté vítězství v podzimním závodě v Doveru.

Hvězdný návrat po zranění zaznamenal svým vítězstvím na oválu v Michiganu Kyle Busch. Po téměř čtyř měsíční pauze se rozhodl opět zvířit vody série Xfinity a okamžitě zaznamenal nejlepší možný výsledek. Busch, ačkoliv se neúčastní všech závodů, se dá jasně označit za nejúspěšnějšího jezdce druhé ligy NASCAR. Za třináct sezón si zde odkroužil 311 závodů z toho jich 76 vyhrál, 48krát startoval z pole position, 186krát se umístil v TOP5, a 221 krát závod dokončil v TOP10. Své zatím poslední vítězství získal ve Phoenixu.

Letošní ročník přál i několika mladým nováčkům, kteří si připsali své první vítězství v rámci této série. Mezi ně patří vítěz úvodního, již zmiňovaného, bláznivého podniku v Daytoně. Závod Alert Today Florida 300 vyhrál, za pomoci svého týmového kolegy Chrise Bueschera, Ryan Reed. Chris Buescher několik posledních kol před sebou svého týmového kolegu ze stáje Roush-Fenway Racing doslova tlačil a dotlačil ho až pod šachovnicovou vlajku. Hvězdný start do sezóny ale pro Reeda nenaznačil úspěšnou sezónu, jelikož jeho jediný dojezd v TOP10 je právě toto vítězství. V šampionátu jezdců nakonec skončil na desátém místě.

Svého prvního vítězství se dočkal i nadějný mladíček, teprve devatenáctiletý rodák z Michiganského Byronu, Erik Jones. Při jarním závodě v Texasu si svěřenec Kyle Busche připsal své první vítězství hned v devátém odjetém závodě kariéry za tým Joa Gibbse.

A aby toho nebylo málo, druhým vítězstvím na oválu v Chicagolandu završil úspěšný víkend takzvaným „sweepem“. V sobotu večer totiž vyhrál závod série Camping World Truck Series na oválu v Iowě, a následujícího dne v neděli, bez jakéhokoliv tréninku, vyhrál závod Owens Corning Atticat 300. Tohoto talentu si Joe Gibbs natolik cení, že mu nabídl závodní sedačku na celou sezónu 2016 v Xfinity Series + by se měl ukázat na několik závodů v pátém voze v nejvyšší lize Sprint Cup.

Teď už se pojďme přesunout k tomu nejdůležitějšímu, a to k souboji o titul šampiona. O titul se nejvíce prala čtveřice Chris Buescher, Chase Elliott, Ty Dillon a ke konci sezóny se výhrou v Doveru do boje zapojil i Regan Smith. Úvod sezóny patřil Ty Dillonovi, prvenství mu ale po nevydařeném desátém závodě 3M 250 v Iowě přebral Chris Buescher a do konce šampionátu ho už nepustil. Na závěrečný podnik v Homesteadu tak Buescher přijel s osmnácti bodovým náskokem na Chase Elliotta, dvaceti dvou na Tye Dillona a dvaceti čtyř bodovým náskokem na Regana Smithe. Buescher nikam nepospíchal, v poklidu si dojel na jedenáctém místě a mohl se začít radovat ze zisku titulu šampiona Xfinity Series.

„Je mi ctí tu být,“ řekl Buescher při přebírání vítězného poháru. „Je to skvělé, všem moc děkuji za podporu po celou sezónu, ať už od rodiny, či celého týmu. Od února tihle kluci odváděli skvělou práci na autě a zaslouží si uznání. Je to velký úspěch pro náš tým Roush-Fenway!“ dodal Buescher.

10. SHRNUTÍ SÉRIE CAMPING WORLD TRUCK 2015

Jako již tradičně,  sezóna odstartovala na nejslavnějším oválu světa NASCAR v Daytoně. Páteční večer si pro nás připravil zajímavý závod NextEra Energy Resources 250 plný nehod, hned dvou The Big One a zajímavého vítěze. Jím se vůbec poprvé stal Tyler Reddick, který absolvoval svoji první kompletní sezónu v týmu Brad Keselowski Racing a ihned se zařadil mezi největší kandidáty na titul. Druhá ze dvou velkých nehod se odehrála v sedmačtyřicátém kole, z celkových šestnácti vozů, které se do konfliktu zapletlo, jich muselo hned deset odstoupit ze závodu. Dříve v závodě došlo na první The Big One, do které se zapletlo „jenom“ deset vozů.

Tyler Reddick teprve devatenáctiletý rodák z Kalifornie je součástí světa NASCAR a série Camping World od roku 2013, kdy se poprvé prohnal na okruhu v Rockinghamu. Ke dnešnímu dni má na kontě dvě výhry, dvě Pole Positions a téměř třicítku dojezdů v TOP10. Se svým Fordem letos nakonec obsadil v šampionátu druhou příčku.

Rozhodně nejzajímavější finiš byl k vidění o několik týdnů později na oválu Charlotte Motor Speedway, kde si Erik Jones a Kasey Kahne při závěrečném green-white-checkered dojezdu nedarovali ani centimetr dráhy. Výsledkem byl druhý nejtěsnější rozdíl v historii, jezdci protnuli cílovou pásku s rozdílem 0,005 sekundy! Z vítězství se radoval Kasey Kahne. Pro Kahna to bylo v rámci této série páté vítězství kariéry. Do závodního vozu Camping World přitom Kahne usedá spíše sporadicky, během pěti let to bylo šestkrát, krásná statistika pro Kahna, pět výher z šesti závodů.

V průběhu sezóny bylo k vidění hned několik velkých bouraček. Do jedné z nich se zapojil i Ben Kennedy, třiadvacetiletý závodník, který se v trucku prohání třetím rokem. Jeho nehoda se odehrála týden po těžké havárii Austina Dillona v Daytoně, kdy se jeho vůz zastavil až o plot nad lemující zdí. Kennedy prožil něco podobného, jeho nehoda se naštěstí obešla bez zranění.

Takové štěstí bohužel neměl Austin Theriault při závodě v Las Vegas. Týmový kolega Tyler Reddick ztratil kontrolu nad svým vozem a při korigování smyku nešťastně trefil kolem jedoucího Theriaulta. Velký náraz do zdi bez SAFER bariéry znamenal pro závodníka pohmoždění spodní části zad. Až přibližně měsíc po nehodě světlo světa spatřili zprávy, že tento náraz měl Austinovi zlomit bezpečnostní pomůcku zvanou HANS, kterou mají jezdci upevněnou na svém krku a brání posunu hlavy dopředu při velkých přetíženích, to zapříčinilo i poškozenou helmu o volant. Nárazem se dokonce prý dostala i převodovka dovnitř do kokpitu. Vlastník týmu Brad Keselowski se nechal slyšet, že nikdy nic takového v životě neviděl. Od této události se Keselowski snaží prosadit lepší bezpečnost oválů instalováním SAFER bariér kolem celého oválu – tedy otázka bezpečnosti, kterou vyvolala i nehoda Kyla Busche v rámci série Xfinity.

Nešťastné momenty střídají ty šťastné. Pojďme se podívat na jezdce, kteří si v letošní sezóně připsali svůj první zářez v podobě vítězství.

Hned při třetím závodě své kariéry si pro první vítězství dojel Christopher Bell, který vyhrál závod na prašné trati v Eldoře. Bell si tímto vítězstvím a skvělými výkony v posledních závodech vysloužil sedačku na celou příští sezónu ve voze 54 týmu Kyla Busche.

Skvěle zvolená strategie a šetření paliva zajistilo první vítězství i pro John Huntera Nemechka na Chicagolandu. Podobně dopadl i John Wes Townley v Las Vegas.

S blížícím se koncem sezóny vrcholil i  souboj o celkové první místo v šampionátu jezdců. Po celou sezónu se na prvních třech místech pohyboval Erik Jones, Tyler Reddick a Matt Crafton. Poslední jmenovaný (obhájce dvou po sobě jdoucích titulů z posledních sezón), měl konec šampionátu hop nebo trop. V Talladeze a Phoenixu musel odstoupit, a k zisku titulu mu tak nestačilo ani šest vítězství v sezóně. Rozhodující moment přišel právě ve Phoenixu, kde se šance na titul rozplynuly po těsném boji o vítězství s Erikem Jonesem.

Erik Jones tak měl ulehčenou situaci a v Homesteadu mu stačilo dojet do patnáctého místa. Nakonec si šestým místem vyjel jako nejmladší jezdec cestu k poháru Camping World Truck Series. „Je to pro mě skvělý den. Za všechny tyto moje úspěchy vděčím především týmu, mechanici na každý závod skvěle připravili auto a byla pro mě radost s ním jezdit.“ Vypíchl poctu týmu Kyle Busche, kterému se jako prvnímu povedlo ukořistit tři tituly v šampionátu vlastníků po sobě.

Erik Jones patří určitě k největším talentům v nižších sériích NASCAR. Toho si je vědom i Joe Gibbs, který s ním počítá příští sezónu na plný úvazek v sérii Xfinity, kde si mimo jiné letos v Texasu připsal své první vítězství právě s jeho týmem a druhé na oválu v Chicagolandu. Erik se letos ukázal i třikrát v závodě nejvyšší ligy Sprint Cup jako náhrada za zraněného Busche a následně suspendovaného Matta Kensetha. A výsledky rozhodně nejsou k zahození.

nejoblibenejsi

10_EJones_HMS_11221510_EJones_HMS_112215

Napsat komentář