Pětistovka před 40 lety – Texas World Speedway

Tento víkend se pojede na Texas Motor Speedway. Jeden z nejrychlejších oválů rovněž znamená návrat do největšího státu USA. A ačkoliv Texas patří mezi možná nejznámější ze všech padesáti států, série NASCAR zde na růžích zrovna ustláno neměla. Zmíněná trať TMS je teprve třetí v zemi osamocené hvězdy, která kdy přivítala nejvyšší soutěž tolik populárních plecháčů.

Přesuneme-li se zpět do historie, konkrétně do sezóny 1971, v závodním kalendáři najdeme Meyer Speedway.  Šlo o půl mílový ovál, závod byl vypsán na 300 kol a vítězem se stal Bobby Allison. Tedy závod takříkajíc jeden-z-mnoha. Díky novým pravidlům –  ohledně délky závodu – si nadcházející sezónu jezdci NASCAR na Meyer Speedway již nepovídali. Texas měl ve svém srdci však jiný skvost. Texas World Speedway.

Larry LoPatin stál v čele společnosti ARI, která se zajímala o veřejný sektor. Ve druhé polovině šedesátých let LoPatin a jeho kolegové rychle rostli. Nedaleko Irských kopců vznikla nová super dráha s názvem Michigan International Speedway. LoPatin a spol. koupili i závodiště nedaleko Atlanty a tolik postrádanou Riverside Raceway. Chystala se i výstavba dalšího dvojmílového monstra v South Jersey.

Rok 1968 pak byl ve znamení výstavby dalšího svatostánku – Texas World Speedway.

Expanze rychých oválu pochopitelně neušla pozornosti ani velkému Billovi. Ten tou dobou jasně pociťoval i nutnost “obsazení” trhu dále, než na jihovýchodních hranicích oblasti vzniku závodů NASCAR. LoPatin dal slovo s Francem a ruka byla v rukávě. Tedy ze začátku.

První závod na TWS byl nachystán na konec sezóny 1969. Nová trať slibovala do té doby nevídané věci. Větší pohodlí pro fanoušky, díky zakřivení hlavní rovinky i větší zorné pole přímo na trať, luxusní lože pro místní honoraci či (ano) toalety, které počítaly s velkým návalem návštěvníků – to vše dnes zní jako samozřejmost, tenkrát však nebyla.

Námluvy Billa a Larryho však záhy skončily v nepříliš povedené líbánky, které se proměnily v postupný rozvod. Svazek skončil o více jak deset let později.

Vše začalo v Talladeze téhož roku, kde jak známo, došlo k bojkotu jezdců, týkajícího se obav o bezpečnost na ultra dlouhé a rychlé trati. LoPatin byl tenkrát na straně jezdců – Bill si připsal první černou těčku.

Zakladatel NASCAR posléze prohlásil, že finanční odměny na TWS jsou příliš malé a nevyhovují formátu závodu na superspeedway. Trať byla vyškrtnuta ze závodního kalendáře. LoPatin šel do protiútoku a do závodu investoval dašlích 100’000$. Rozdvojenost faktu, zdali se závod na TWS odjede či nikoliv, rozhodně nepomohla prodeji lístků. Kromě toho, na trať se toho víkendu přišlo podívat i špatné počasí.

Závod je znám díky nehodě Cala Yarborougha, který dle doktorů měl pramalé šance na přežití. Do historie se svým způsobem zapsal i Buddy Baker. Toho času vedoucí jezdec s dvoukolovým náskokem byl rozptýlen tabulí z boxů – která mu radila “take it easy”. Buddy vše vzal možná až moc easy a chvilku nepozornosti zakončil nárazem do pomalejšího Jamese Hyltona. Rádiová komunikace tehdy ještě nebyla celoplošně zavedena. Závod nakonec vyhrál Bobby Isaac.

Rok 1970 se obešel bez závodu na TWS, údajně kvůli stávce v řadách Goodyearu byl vynechán tolik důležitý test pneumatik a závod byl zrušen.

Nadcházející sezóna byla opět ve velkém očekávání. Jelo se na konci závodního kalendáře a promotéři věřili v drtivý finiš. Do jezdeckého pole byli dokonce nalákáni i piloti ze série USAC (CART, IndyCar), ti se však nedostavili kvůli zákazu ze stran své mateřské série.

Závod vyhrál Richard Petty s 18ti sekundovým náskokem. Drama se nekonalo ani z hlediska boje o titul – Petty si pro něj dojel o několik týdnů před závodem na trati v Richmondu. Poslední závod pro Plymouth tak oslavil vítězstvím v závodě i ziskem titulu.

Ačkoliv se majitelům TWS moc nedařilo, sezóna 1972 přišla s novinkou. Na Texas World Speedway se pojede dvakrát během jednoho roku. První závod byl naplánován na červen, kdy se v Texasu dá grilovat na kapotě auta. Dusno a opravdu velké horko nakonec nepokořilo Richarda Pettyho, který si dojel pro další vítězství.

Poslední závod sezóny se naopak povedl. Bobby Allison a Richard Petty se prali o bodové zisky v rámci titulu pro rok 1972. Samotný souboj o šampionát nebyl až tak dramatický. Bobby se nikdy nedostal do požadované rychlosti a Richard dělal jen to, co uměl nejlépe. A stálo to za to. Richard Petty, A.J. Foyt a Buddy Baker předvedli nádhernou bitvu až do posledních metrů.

Baker nakonec reparát zvládl na jedničku, Foyta porazil o pár nicotných palců. Petty byl při průjezdu cílovou páskou nalepený na zadním nárazníku nejslavnějšího openwheelového pilota USA.

Roku 1973 se na TWS jelo pouze jednou a sice na začátku června. Tradiční vedra se nejvíce líbila Pettymu, který opět vyhrál a to s náskokem dvou kol. Neznámý rychlík Darrell Waltrip dojel na místě druhém. Finále bylo přesunuto do poněkud více NASCARových lokalit – na trať Rockingham Speedway.

Následující sezónu se celosvětově řešil problém s ropou, který se pochopitelně dotkl i série NASCAR. Některé závody byly zkráceny, TWS tušil konec. Trať se nacházela uprostřed ničeho a tak se v Texasu nezávodilo několik dalších let. Návrat se povedl až v roce 1979. Starší generaci bojovníků nahradila ta mladší – Darell Waltrip či Dale Earnhardt. Matadoři se však nenechali zastínit a vyhráli závody v roce 1980 a 1981 (Cale Yarborough a Benny Parsons).

Závodiště trpělo naprosto mizernou návštěvností –  např. v roce 1979 se na závod přišlo podívat necelých 15’000 lidí, nejméně v moderní historii NASCAR. Sezóna 1981 tak viděla závod na Texas World Speedway naposledy.

Čekalo se dlouhá léta až do roku 1997 kdy se NASCAR opět vrátil do Texasu. Závodu tenkrát nepřálo počasí a hned po první pětistovce bylo patrné, že bude potřeba vyměnit povrch a změnit klopení v zatáčkách – něco, co nebylo zrovna po chuti majitelům oválu.

Eddie Gossage, zakladatel Texas Motor Speedway, se však poučil z historie a nestal se tak aktérem dalšího selhání velkých plánů bezhlavých ambicí.