Když už bourat v Bristolu, tak pořádně!

waltripbristol3

Bristol Motor Speedway je druhým nejkratším oválem v závodním kalendáři nejvyšší série NASCAR. Je to klasická půlmílovka o přesné délce 0,533 míle. Oproti nejkratšímu okruhu Martinsville (0,526 míle) je ale Bristol tak progresivně (24-30 stupňů) klopený, že je zároveň děsivě rychlý. Kvalifikační rekord o rychlosti 129, 535 mph zde stanovil Kyle Busch. Souhra vlastností dělá z Bristolu velmi nebezpečné místo k závodění, přesvědčili se o tom mnozí, my si ale připomeňme snad vůbec to nejděsivější, co se zde v historii NASCAR událo.

První drastickou nehodou si prošel v roce 1990 Michael Waltrip. Během závodu Budweiser 250 série Busch Grand National, po konfliktu se Stevem Grissomem vyjíždí Waltrip v druhé zatáčce ze stopy a jeho vůz naráží do lemující zdi. Ke vší smůle navíc přímo v místě, kde je vjezdová brána na okruh. Ta byla podle všeho sice zavřená, ale ne důkladně, takže se vlivem nárazu otevřela.

Z Pontiacu Grand Prix #30 zůstávají na trati naprosté trosky, kdyby jste ukázali někomu fotografii toho, co z vozu zbylo, horko těžko by byl schopen identifikovat, že se jednalo o závodní vůz.

Waltrip vůz opustil bez vážných zranění, což bylo až k neuvěření. „Chvála Bohu, že je naživu.“ Komentoval tehdejší události bratr bourajícího – Darrell Waltrip, který v ten moment bojoval se slzami. „Stál jsem a díval se přímo na něj, a nemohl jsem se pohnout. Chci říct, že jsem prostě ztuhl. Nikdy jsem nic takového v mém životě neviděl.“ Řekl.

„Myslím, že jsem v pořádku.“ Řekl otřesený Michael Waltrip poté, co byl odvezen do nemocnice. „Mám jen nějaké pohmožděniny a jsem trochu zmatený, ale to asi není příliš neobvyklé.“ Dodal.

Průšvihem nebyl samotný fakt, přítomnosti brány, ale to, že v ten moment nebyla důkladně zavřená, nebo ještě lépe – zabezpečená proti nechtěnému otevření. Majitelé okruhu začali zpytovat svědomí a vymýšlet, zda-li přece jenom nešlo vymyslet jiný přístup do vnitřku oválu. Klopení a velikost okruhu totiž výstavbu tunelu spatřovali jako poměrný problém.

O dvanáct let později se ale nehoda opakovala. Jiný rok, jiný jezdec, ale v hlavní roli opět druhá zatáčka a vjezdová brána. Psal se srpen roku 2002, Mike Harmon právě absolvoval trénink na nadcházející závod série Nationwide. Jeho nehoda vypadá ještě drastičtěji, protože po nárazu do brány je auto doslova roztrháno na dva kusy a vzápětí do neidentifikovatelné změti kovu naráží Johnny Sauter.

Ihned po nehodě se na trať hrnou desítky osob, a to nejen členové týmů, protože všichni se obávají, že Harmon je velmi těžce zraněn. Přesto všechno nehoda nebyla smrtelná a Harmon po chvíli sám vylézá z vraku.

Problém brány ve druhé zatáčce musel být vyřešen, její umístění bylo naprosto nešťastné a dvakrát potvrzené. Dnes tak vjezdovou bránu naleznete ve třetí zatáčce. Druhá zatáčka byla kompletně zabetonována a opatřena SAFERem. Od té doby se podobná havárie v Bristolu neodehrála. Přesto si Bristol drží pomyslný titul trati, která opravdu nedá spát žlutým vlajkám. Závody často trhají rekordy v počtu přerušení. Již třikrát došlo dokonce na dvacet přerušení, naposledy v roce 2003. Na nejvíce žlutých kol potom došlo v roce 1965, kdy jezdci pod žlutými vlajkami odkroužili 167 kol.

Napsat komentář