2. Generace vývoje závodních speciálů NASCAR

Za druhou generaci jsou považovány modely vozů, které se proháněly na závodních okruzích v letech 1967 – 1980. Důvodem proč byla vyhlášena druhá generace byla plošná nařízení pro modifikace vozů. Mezi novými předpisy tak byly i jasné pokyny o tom jak má vypadat karoserie vozu, vnitřní rámování vozu nebo i šíře šasi.dodge charger 1973 2

Jedním z hlavních důvodů těchto modifikací a změn byla skutečnost, že se závody NASCAR seznamovaly s velmi rychlými a hodně klopenými ovály – superspeedways. Závodní tratě jako tyto potřebovaly uzpůsobená závodní vozidla. Poprvé v dějinách NASCAR se tak můžeme bavit o pravých závodních vozech, už to nebyly ledajaké vozy. Myšlenka, že s autem, s kterým jezdíte na nákupy a večer si s ním půjdete za závodit patřila do starého železa stejně jako vozy první generace.

Druhá generace vozů se chtěla vytáhnout a tak jsme se během jejího období dočkali mnoho změn, především ze světa aerodynamiky. V roce 1970 se v NASCAR objevila novinka v podobě „wing-cars“. Vozy, které na svém zadku vozily ohromná křídla, význam zadních křídel snad není potřeba hlouběji vysvětlovat – jedním slovem tedy – přítlak. Design byl  v druhé generaci naprostou třešinkou na dortu, taky právě do této generace řadíme jeden z nejkrásnějších NASCAR speciálů všech dob – Dodge Charger (1973), který proslavil král NASCARu, sedminásobný šampion nejvyšší série Richard Petty a potom zde byla ony „wing-cars“, které bohužel i přes svou nepřehlédnutelnou podobu nezůstala na závodních okruzích příliš dlouho. Pokud by se NASCAR přeorientoval pouze na superspeedways, možná by jejich kariéra trvala déle. Navíc v roce 1970 automobilka Dodge pojmenovala jednoho „křídlovce“ Dodge Daytona.

Za zmíněnou změnou šasi stojí výrobci Holman-Moody, Banjo Matthews and Hutchenson Pagan. Co již bylo naprosto nemyslitelné, byla účast kabriloletů. Na bezpečnost se najednou myslelo mnohem více a požadavky na ochranné rámy by kabriolety již nebyly schopné splnit.

ZÁSTUPCI 2. GENERACE

FORD FAIRLANE (1966, 1967)
Samotný Ford Fairlane spatřil světlo světa o deset let dříve, než objevil svět závodění, svět NASCAR. Později tento model získal tituly GT a GTA. Právě tento Ford můžeme považovat za ukázkový „uni-body“ vůz, který perfektně splňoval nové požadavky a nařízení. Závodila s ním například i legenda mezi závodníky Mario Andretti. Ještě v roce 1966 s ním závodil Ned Jarrett, té sezóny s ním odkroužil devět závodů. Naposledy s ním závodil v Charlotte Motor Speedway. Závod ale dokončil až na 37. místě, zradil ho totiž motor. V roce 1967 se s tímto Fordem podíval na Victory Lane závodu Daytona 500.
ford frairalne 1967

PONTIAC GTO (1968)
Dalším zástupcem druhé generace je krásný „muscle“ od automobilky GM (General Motors). Tento Pontiac se vyráběl od roku 1964. Pomyslná první generace se vyráběla deset let.  V roce 1971 závodil s jedním Pontiacem David Pearson.

PLYMOUTH BARRACUDA (1968)
I automobilka Plymouth, potažmo divize Chrysleru, přispěla něčím novým do hromady změn v druhé generaci. Již s modelem z roku  1965 Plymouth přinesl značně větší zadní sklo, které tak umožňovalo mnohem lepší výhled z vozu. Tohoto prvku se Plymouth držel i v následujících modelech. Samotná Barracuda byla přitom navržena dle původního Valiantu. Barracuda se stal velmi oblíbeným modelem pro závody dragsterů.

MERCURY CYCLONE SPOILER II (1969)
Krásný „dlouhokapotážní“ závoďák z produkce společnosti Ford byl jedním z „laboratorních“ vozů. Při jeho navrhování a konstrukci se vážně hledělo na aerodynamiku. A i přesto, že jeho výrobu a finální produkci provázely jisté komplikace, Mercury se stal velmi oblíbeným vozem a díky svým aerodynamickým vlastnostem se dokázal na trati vyrovnat například i velikánovi Plymouth Superbird.
mercury cyslone

DODGE CHARGER DAYTONA (1969)
Modifikovaný Dodge Charger Daytona – také zkráceně Dodge Daytona byl oním významným „wing-car“. Zcela původně byl tento vůz navržen na ovály v Daytoně a Talladeze, právě tam měl být tento model pro své jízdní vlastnosti nepřekonatelný. Jméno Daytona Dodge získal poprvé v historii dle závodiště. Později se připojil i Ford, který nelenil a svůj model pojmenoval podle druhého významného superspeedway závodiště, na oválu tak kroužil Ford Torino Talladega. Jenomže tehdejší doba těmto vozům nepřála. Po té, co došlo ke změně pravidel, byly tyto vozy NASCARem označeny jako za nevhodné a jejich krátké účinkování v závodním světě bylo ukončeno.dodge daytona

FORD TORINO COBRA TALLADEGA (1969)
V roce 1969 se s tímto Fordem proháněl David Pearson, dohromady hájili čest čísla 17. Právě v roce 1969 byla otevřena druhá superspeedway, která se zařadila do závodního kalendáře nejvyšší série NASCAR. Jednalo se vlastně o aerodymicky vylepšenou verzi původního Fordu Torino Cobra. Aerodynamické prvky na voze (ostrý čumák, skosené dlouhé zadní sklo) dokázaly velmi dobře rozrážet vzduch. Během sezóny 1969 Pearson s tímto vozem nasbíral neuvěřitelných jedenáct vítězství. Důležitá je ovšem skutečnost, že sezóna Grand National 1969 čítala 54 závodů. Červen a červenec té sezóny navíc Ford vyhrál jedenáct závodů po sobě. Rok 1969 je taky označován za začátek éry nazývané „Aerowars“. ( doslovný překlad – vzdušné války)  Válka se odehrávala mezi společnostmi Ford Motor Company a Chrysler Corporation – tito výrobci mezi sebou soutěžili v tom, kdo navrhne více aerodynamicky dokonalý vůz pro závody NASCAR. Každá z automobilek se specialozovala na jiný typ tratí.Bez názvu

PLYMOUTH SUPERBIRD (1970)
Okřídlený super-závoďák se dočkal pouze jednoleté produkce. Superbird byl postaven na modelu Road Runner, právě tento prvek rozhodně nebyl zapomenut, a v podobě animované postavičky Road Runnera (rychle běhající modrý pták) byl několikrát alespoň samolepkou umístěn na karoserii vozu. Podoba s Dodgem Daytonou je viditelná na první pohled a konstruktéři Superbirdu se dokonce k jistému „opisování“ přiznali. Superbird dosahoval skvělých úspěchů a Plymouthu připsal velký počet vítězství. Automobilky Plymouth jich dnes na svém uzavřeném kontě má sto devadesát.Bez názvu

AMC MATADOR (1971)
NASCAR se stále držel své myšlenky o „stock car“ – tedy, že na závodním okruhu můžete vídat vozy, které si běžně můžete koupit. Předchozí extrémní „wing-cars“ by si asi pořídil jenom blázen, proto zmíníme Matadora. Vůz z produkce AMC byl umírněný a závoďák se i přes četné úpravy alespoň karoserií skutečně podobal těm, které jste mohli potkat na ulici. Ve spojených státech v tomto voze jezdili například policejní jednotky. Svou popularitu v závodním světě si musel vypracovat. Za jeho volant usedal například i Bobby Allison. AMC navíc vybavil tento model kotoučovými brzdami, což byl tehdy sporadický prvek.Bez názvu

CHEVROLET MONTE CARLO (1977)
Monte Carlo je prvním opravdu výrazným Chevroletem, který vstoupil do závodů NASCAR. V první generaci Chevrolet zastupoval model Chevrolet 150 Black Widow. I přes svou oblibu na veřejnosti, se Monte Carlo udrželo ve světe NASCAR pouze tři roky. Právě v roce 1980 se stal totiž nevyhovujícím pro závody kvůli šíři rozvoru. Jeho dominantní přední masku ale nikdy nemůžeme zapomenout.Richard Petty and Donnie Allison
DODGE MAGNUM (1978)
Poslední vůz, který v této generaci zmíníme bude tento velikán od pánů z Dodge, potažmo Chrysleru. Předchozí úspěchy nedaly dílnám u Chrysleru spát a tak přišly s modelem Magnum, který spíše než v oblasti aerodynamiky, vyvolával povyk v oblasti výkonu. Při dobrém dni Magnum dosahoval rychlosti 310km/h, což byla skutečnost, díky níž si tento vůz zvolilo hned několik týmů. Do pomyslného „závoďáckého“ nebe se ale musel Dodge Magnum odebrat po roce 1981, kdy vůz přestal díky své velikosti vyhovovat novým nařízením.
Marty_Robbins_Talledega_1978

Napsat komentář